1 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Což jest vám, že užíváte pøísloví tohoto o zemi Izraelské, øíkajíce: Otcové jedli hrozen trpký, a zubové synù laskominy mají? 3 Živꜜ jsem já, praví Panovník Hospodin, že nebudete moci více užívati pøísloví tohoto v Izraeli. 4 Aj, všecky duše mé jsou, jakož duše otcova, tak i duše synova mé jsou. Duše, kteráž høeší, ta umøe. 5 Nebo byl-li by nìkdo spravedlivý, a èinil by soud a spravedlnost; 6 Na horách by nejídal, a oèí svých nepozdvihoval k ukydaným bohùm domu Izraelského, a manželky bližního svého by nepoškvrnil, a k ženì pro neèistotu oddìlené nepøistoupil; 7 Kterýž by žádného neutiskal, základ dlužníku svému by navracoval, cizího mocí nebral, chleba svého by laènému udílel, a nahého pøiodíval rouchem; 8 Na lichvu by nedával, a úroku nebral, od nepravosti ruku svou by odvracoval, soud pravý mezi jedním i druhým by èinil; 9 V ustanoveních mých by chodil, a soudù mých ostøíhal, èinì, což pravého jest: spravedlivý ten jistì žeꜜ živ bude, praví Panovník Hospodin. 10 Zplodil-li by pak syna lotra, prolevaèe krve, kterýž by èímkoli z tìch vìcí škodil bratru, 11 Onoho pak všeho neèinil by, anobrž i na horách by jídal, a ženy bližního svého by poškvrnil; 12 Chudého a nuzného by utiskl, cizí vìci mocí vzal, základu by nenavrátil, a k ukydaným bohùm oèí svých by pozdvihoval, ohavnost provodil, 13 Na lichvu by dával, a úrok bral: zdaž bude živ? Nebude živ. Ponìvadž všecky ohavnosti tyto èinil, jistotnì umøe, krev jeho pøijde na nìj. 14 A aj, zplodil-li by syna, kterýž by spatøil všecky høíchy otce svého, kteréž èinil, a vida, neèinil by tak; 15 Na horách by nejídal, a oèí svých nepozdvihoval k ukydaným bohùm domu Izraelského, manželky bližního svého by nepoškvrnil, 16 A aniž by koho utiskal, základu by nezadržoval, cizího mocí nebral, chleba svého laènému by udílel, a nahého rouchem by pøiodíl; 17 Od chudého by zdržel ruku svou, lichvy a úroku by nebral, soudy mé èinil, v ustanoveních mých by chodil: tenꜜ neumøe pro nepravost otce svého, jistì živ bude. 18 Otec pak jeho, proto že se bezpráví dopouštìl, cizí vìci bratru mocí bral, a to, což není dobré, èinil u prostøed lidu svého: protož aj, umøe pro nepravost svou. 19 Ale øíkáte: Jak by to bylo? Zdaž nenese syn nepravosti otcovy? Když syn èiní soud a spravedlnost, všech ustanovení mých ostøíhá a èiní je, jistì žeꜜ živ bude. 20 Duše, kteráž høeší, ta umøe. Syn neponese nepravosti otcovy, aniž otec ponese nepravosti synovy; spravedlnost spravedlivého pøi nìm zùstane, též bezbožnost bezbožného na nìj pøipadne. 21 Pakli byse bezbožný odvrátil ode všech høíchu svých, kteréž èinil, a ostøíhal by všech ustanovení mých, a èinil by soud a spravedlnost, jistì živ bude a neumøe. 22 Žádná pøestoupení jeho, jichž se dopustil, nebudou jemu pøipomínána; v spravedlnosti své, kterouž by èinil, živ bude. 23 Zdaliž jakou líbost mám, když umírá bezbožný? dí Panovník Hospodin. Zdali ne radìji když se odvrací od cest svých, aby živ byl? 24 Pakli by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a èinil by nepravost, èinì podlé všech ohavností, kteréž èiní bezbožný, takový-liž by živ byl? Na žádné spravedlnosti jeho, kteréž èinil, nebude pamatováno. Pro pøestoupení své, jehož se dopouštìl, a pro høích svùj, kterýž páchal, pro tyꜜ vìci umøe. 25 Že pak øíkáte: Není pravá cesta Pánì, poslyštež nyní, ó dome Izraelský: Zdali má cesta není pravá? Zdali nejsou cesty vaše nepravé? 26 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a èinì nepravost, v tom by umøel, pro nepravost svou, kterouž èinil, umøe. 27 A když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, kterouž èinil, a èinil by soud a spravedlnost, tenꜜ duši svou zachová pøi životu. 28 Nebo prohlédl, a odvrátil, se ode všech pøestoupení svých, jichž se dopouštìl; jistì žeꜜ živ bude a neumøe. 29 A však vždy øíká dùm Izraelský: Není pravá cesta Pánì. Zdali mé cesty nepravé jsou, ó dome Izraelský? Zdaliž nejsou cesty vaše nepravé? 30 A protož každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský, dí Panovník Hospodin. Navraꜜtež se a odvraꜜte ode všech pøestoupení svých, aby vám nebyla k úrazu nepravost. 31 Odvrzte od sebe všecka pøestoupení vaše, jichž jste se dopouštìli, a uèiòte sobì srdce nové a ducha nového. I proèež møete, ó dome Izraelský? 32 Však nemám líbosti v smrti toho, jenž umírá, dí Panovník Hospodin. Obraꜜte se tedy, a živi buïte.