1 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, oznam Jeruzalému ohavnosti jeho, 3 A rci: Takto praví Panovník Hospodin dceøi Jeruzalémské: Obcování tvé a rod tvùj jest z zemì Kananejské, otec tvùj jest Amorejský, a matka tvá Hetejská. 4 Narození pak tvé: V den, v nìmž jsi se narodila, nebyl pøiøezán pupek tvùj, a vodou nebylas obmyta, abys ošetøena byla, aniž jsi byla solí posolena, ani plénkami obvinuta. 5 Neslitovalo se nad tebou oko, aꜜby v jednom z tìch vìcí posloužilo, maje lítost nad tebou, ale bylas povržena na svrchku pole, proto že jsi ošklivá byla v den, v kterémž jsi narodila se. 6 A jda mimo tebe, a vida tì ku potlaèení vydanou ve krvi tvé, øekl jsem tobì: Ve krvi své živa buï. Øekl jsem, pravím, tobì: Ve krvi své živa buï. 7 Rozmnožil jsem tì jako z rostliny polní, i rozmnožena jsi a zvelièena, a pøišlas k nejvìtší ozdobì. Prsy tvé oduly se, a vlasy tvé zrostly, aè jsi byla nahá a odkrytá. 8 Protož jda mimo tì, a vida tì, an aj, èas tvùj èas milování, vztáhl jsem køídlo své na tì, a pøikryl jsem nahotu tvou, a pøísahou zavázav se tobì, všel jsem v smlouvu s tebou, praví Panovník Hospodin, a tak jsi má uèinìna. 9 I umyl jsem tì vodou, a splákl jsem krev tvou s tebe, a pomazal jsem tì olejem. 10 Nadto pøiodìl jsem tì rouchem krumpovaným, a obul jsem tì v drahé støevíce, a opásal jsem tì kmentem, a pøiodìl jsem tì rouchem hedbávným. 11 Ozdobil jsem tì také ozdobou, a dal jsem náramky na ruce tvé, a toèenici na hrdlo tvé. 12 Dalꜜ jsem ozdobu i na èelo tvé, a náušnice na uši tvé, a korunu krásnou na hlavu tvou. 13 A tak bylas ozdobena zlatem a støíbrem, a odìv tvùj byl kment a roucho hedbávné, a promìnných barev roucho. Bìl a med a olej jídala jsi, a krásná jsi uèinìna velmi velice, a šꜜastnìꜜ se vedlo v království, 14 Tak že se rozešla povìst o tobì mezi národy pro krásu tvou; nebo dokonalá byla, pro slávu mou, kterouž jsem byl vložil na tebe, praví Panovník Hospodin. 15 Ale úfalas v krásu svou, a smilnilas pøièinou povìstí své; nebo jsi páchala smilství s každým mimo tebe jdoucím. Každý snadnì užil krásy tvé. 16 A vzavši z roucha svého, nadìlalas sobì výsostí rozlièných barev, a páchalas smilství pøi nich, jemuž podobné nikdy nepøijde, aniž kdy potom bude. 17 Nad to, vzavši pøípravy ozdoby své z zlata mého a støíbra mého, kteréžꜜ jsem byl dal, nadìlalas sobì obrazù pohlaví mužského, a smilnilas s nimi. 18 Vzalas také roucha svá krumpovaná, a pøiodílas je, olej mùj i kadidlo mé kladlas pøed nimi. 19 Ano i chléb mùj, kterýžꜜ jsem byl dal, bìl a olej i med, jímž jsem tì krmil, kladlas pøed nimi u vùni pøíjemnou, a bylo tak, praví Panovník Hospodin. 20 Bralas i syny své a dcery své, kteréž jsi mnì zplodila, a obìtovalas jim k spálení. Cožꜜ se ještì zdálo málo, taková smilství tvá, 21 Žes i syny mé zabíjela a dávalas je, aby je provodili jim? 22 K tomu ve všech ohavnostech svých a smilstvích svých nerozpomenulas se na dny mladosti své, když jsi byla nahá a odkrytá, ku potlaèení vydaná ve krvi své. 23 Ale stalo se pøes všecku tuto nešlechetnost tvou, (bìda, bìda tobì), praví Panovník Hospodin, 24 Že jsi vystavìla sobì i vysoké místo, a vzdìlalas sobì výsost v každé ulici. 25 Pøi všelikém rozcestí udìlalas výsost svou, a zohavilas krásu svou, roztahujíc nohy své každému tudy jdoucímu, a pøíliš jsi smilnila. 26 Nebo smilnila jsi s syny Egyptskými, sousedy svými velikého tìla, a pøíliš jsi smilnila, abys mne k hnìvu popouzela. 27 Protož aj, vztáhl jsem ruku svou na tebe, a ujal jsem vymìøeného pokrmu tvého, a vydal jsem tì k líbosti nenávidících tì dcer Filistinských, kteréžto stydìly se za cestu tvou nešlechetnou. 28 Smilnilas též s syny Assyrskými, proto že jsi nemohla nasytiti se, a smilnivši s nimi, aniž jsi tak se nasytila. 29 A tak pøíliš jsi smilnila v zemi Kananejské s Kaldejskými, a aniž jsi tak se nasytila. 30 Jakꜜ jest zmámeno srdce tvé, praví Panovník Hospodin, ponìvadž se dopouštíš všech tìchto skutkù ženy nevìstky pøenestydaté, 31 Stavìje sobì vysoké místo na rozcestí všeliké silnice, a výsost sobì stroje i v každé ulici. Nýbrž pohrdaje darem, nejsi ani jako nevìstka, 32 A žena cizoložná, kteráž místo muže svého povoluje cizím. 33 Všechnìm nevìstkám dávají mzdu, ale ty dávalas mzdu svou všechnìm frejíøùm svým, a darovalas je, aby vcházeli k tobì odevšad pro smilství tvá. 34 A tak jest pøi tobì naproti obyèeji tìch žen pøi smilstvích tvých, ponìvadž tì k smilství nehledají, nýbrž ty dáváš dary, a ne tobì dar dáván bývá. A toꜜ jest naopak. 35 Protož ó nevìstko, slyš slovo Hospodinovo: 36 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že vylita jest mrzkost tvá, a odkrývána byla nahota tvá pøi smilstvích tvých s frejíøi tvými, a se všemi ukydanými bohy ohavností tvých, též pro krev synù tvých, kteréž jsi dala jim: 37 Proto aj, já shromáždím všecky frejíøe tvé, s nimiž jsi obcovala, a všecky, kteréž jsi milovala, se všechnìmi, jichž jsi nenávidìla, a shromáždì je proti tobì odevšad, odkryji nahotu tvou pøed nimi, aby vidìli všecku nahotu tvou. 38 A budu tì souditi soudem cizoložnic, a tìch, kteøíž krev vylévají, a oddám tì k smrti, kteráž pøijde na tì z prchlivosti a horlení. 39 Nebo vydám tì v ruku jejich. I rozboøí vysoké místo tvé, a rozválejí výsosti tvé, a svlekouce tì z roucha tvého, poberou pøípravy ozdoby tvé, a nechají tì nahé a odkryté. 40 I pøivedou proti tobì shromáždìní, a uházejí tì kamením, a probodnou tì meèi svými. 41 Popálí také domy tvé ohnìm, a vykonají na tobì pomstu pøed oèima žen mnohých, a tak pøítrž uèiním tvému smilství, a aniž budeš dávati daru více. 42 A tak odpoèineꜜ sobì hnìv mùj na tobì, a horlení mé odejde od tebe, abych upokojil se a nehnìval se více, 43 Proto žes se nerozpomenula na dny mladosti své, ale postavovalas se proti mnì ve všem tom. Aj hle, já také cestu tvou na hlavu tvou obrátil jsem, praví Panovník Hospodin, tak že nebudeš páchati nešlechetnosti, ani kterých ohavností svých. 44 Aj, kdožkoli užívá pøísloví, o tobì užive pøísloví, øka: Jakáž matka, takáž dcera její. 45 Dcera matky své jsi, té, kteráž sobì zošklivila muže svého a dítky své, a sestra obou sestr svých jsi, kteréž zošklivily sobì muže své a dítky své. Matka vaše jest Hetejská, a otec váš Amorejský. 46 Sestra pak tvá starší, kteráž sedí po levici tvé, jest Samaøí a dcery její, a sestra tvá mladší, kteráž sedí po pravici tvé, jest Sodoma a dcery její. 47 Nýbrž aniž jsi po cestách jejich chodila, ani podlé ohavností jejich èinila, zošklivivši sobì jako vìc špatnou, proèež pokazilas se více než ony na všech cestách svých. 48 Živꜜ jsem já, praví Panovník Hospodin, že Sodoma sestra tvá i dcery její neèinily, jako jsi ty èinila s dcerami svými. 49 Aj, tatoꜜ byla nepravost Sodomy sestry tvé: Pýcha, sytost chleba a hojnost pokoje. To ona majíc i dcery její, ruky však chudého a nuzného neposilòovala. 50 Ale pozdvihše se, páchaly ohavnost pøede mnou; protož sklidil jsem je, jakž mi se vidìlo. 51 Samaøí také ani polovice høíchù tvých nenahøešila. Nebo jsi rozhojnila ohavnosti své nad nì, a tak jsi spravedlivìjší býti ukázala sestry své všemi ohavnostmi svými, kteréž jsi páchala. 52 Nesiž i ty také potupu svou, kterouž jsi pøisoudila sestrám svým, pro høíchy své, kteréž jsi ohavnì páchala více než ony. Spravedlivìjšíꜜ byly než ty. I ty, pravím, styï se, a nes potupu svou, ponìvadž spravedlivìjší býti ukazuješ sestry své. 53 Pøivedu-li zase zajaté jejich, totiž zajaté Sodomy a dcer jejich, též zajaté Samaøí a dcer jejich, takéꜜ zajetí zajatých tvých u prostøed nich, 54 Proto, abys musila nésti potupu svou a hanbiti se za všecko, což jsi páchala, jsuc jejich potìšením. 55 Jestližeꜜ sestry tvé, Sodoma a dcery její, navrátí se k prvnímu zpùsobu svému, též Samaøí a dcery její navrátí-li se k prvnímu zpùsobu svému: i ty také s dcerami svými navrátíte se k prvnímu zpùsobu svému. 56 Ponìvadž nebyla Sodoma sestra tvá povìstí v ústech tvých v den zvýšení tvého, 57 Prvé než zjevena byla zlost tvá, jako za èasu útržky od dcer Syrských a všech, kteøíž jsou vùkol nich, dcer Filistinských, kteréž tì hubily se všech stran: 58 Nešlechetnost svou a ohavnosti své poneseš, praví Hospodin. 59 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Tak uèiním tobì, jakž jsi uèinila, když jsi pohrdla pøísahou, a zrušila smlouvu. 60 A však rozpomenu se na smlouvu svou s tebou ve dnech mladosti tvé, potvrdím, pravím, tobì smlouvy vìèné. 61 I rozpomeneš se na cesty své, a hanbiti se budeš, když pøijmeš sestry své starší, nežli jsi ty, i mladší, nežli jsi ty, a dám je tobì za dcery, ale ne podlé smlouvy tvé. 62 A tak utvrdím smlouvu svou s tebou, i zvíš, že já jsem Hospodin, 63 Abys se rozpomenula a stydìla, a nemohla více úst otevøíti pro hanbu svou, když tì oèistím ode všeho, což jsi èinila, praví Panovník Hospodin.