15
Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: Synu èlovìèí, co jest døevo révové proti všelijakému døevu, aneb proti ratolestem døíví lesního? Zdaliž vzato bude z nìho døevo k udìlání nìèeho? Zdaliž udìlají z nìho høebík k zavìšování na nìm všelijaké nádoby? Aj, na oheò dává se k sežrání. Když oba konce jeho sežere oheò, a prostøedek jeho obhoøí, zdaž se k èemu hoditi mùže? Aj, když byl celý, nic nemohlo býti z nìho udìláno, ovšem když jej oheò sežral, a shoøel, k nièemu se více hoditi nebude. Protož takto praví Panovník Hospodin: Jakož jest døevo révové mezi døívím lesním, kteréž jsem oddal ohni k sežrání, tak jsem oddal obyvatele Jeruzalémské. Nebo postavím tváø svou hnìvivou proti nim. Z ohnì jednoho vyjdou, a oheò druhý zžíøe je. I zvíte, že já jsem Hospodin, když obrátím tváø svou hnìvivou proti nim. A obrátím zemi tuto v poušꜜ, proto že se pøestoupení dopouštìli, praví Panovník Hospodin.