1 Potom pøišedše ke mnì muži z starších Izraelských, sedìli pøede mnou. 2 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 3 Synu èlovìèí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili pøed tváøi své. Zdaliž se upøímì radí se mnou? 4 Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil pøed tváø svou, a pøišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž pøišel, o množství ukydaných bohù jeho, 5 Abych polapil dùm Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne k ukydaným bohùm svým všickni napoøád. 6 Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Obraꜜte se a odvraꜜte od ukydaných bohù vašich, a ode všech ohavností vašich odvraꜜte tváø svou. 7 Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných, kteøíž jsou pohostinu v Izraeli, odvrátil se od následování mne, a složil by ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil by pøed tváø svou a pøišel by k proroku, aby se mne tázal skrze nìho: já Hospodin odpovím jemu o sobì, 8 A obrátím tváø svou hnìvivou proti muži tomu, a dám jej za znamení a za pøísloví, a vytnu jej z prostøed lidu svého, i zvíte, že já jsem Hospodin. 9 Prorok pak, dal-li by se pøivábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin pøivábil jsem proroka toho. Než vztáhnuꜜ ruku svou na nìj, a vyhladím jej z prostøed lidu svého Izraelského. 10 A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se tázal, takováž pokuta na proroka bude, 11 Aby nebloudili více dùm Izraelský ode mne, a nepoškvròovali se více žádnými pøevrácenostmi svými, aby byli lidem mým, a já abych byl jejich Bohem, praví Panovník Hospodin. 12 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 13 Synu èlovìèí, když by zemì zhøešila proti mnì, dopouštìjíc se pøestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hùl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada: 14 By pak byli u prostøed ní tito tøi muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin. 15 Pakli bych zvìø lítou uvedl na zemi, tak že by ji na sirobu pøivedla, a byla by pustá, aniž by kdo pøes ni jíti mohl pro zvìø: 16 Živꜜ jsem já, praví Panovník Hospodin, že byꜜ tøi muži tito u prostøed ní byli, nikoli by nevysvobodili synù ani dcer. Oni by sami vysvobozeni byli, zemì pak byla by pustá. 17 Aneb meè uvedl-li bych na zemi tu, a øekl bych meèi: Projdi skrz zemi tu, abych vyhubil z ní lidi i hovada: 18 Živꜜ jsem já, praví Panovník Hospodin, že byꜜ pak tøi muži tito byli u prostøed ní, nikoli by nevysvobodili synù ani dcer, ale oni sami by vysvobozeni byli. 19 Aneb mor poslal-li bych na zemi tu, a vylil prchlivost svou na ni k zhoubì, aby vyhlazeni byli z ní lidé i hovada: 20 Živꜜ jsem já, praví Panovník Hospodin, že byꜜ pak Noé, Daniel a Job u prostøed ní byli, nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili. Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe. 21 Nýbrž takto praví Panovník Hospodin: Bych pak ètyøi pokuty své zlé, meè a hlad, zvìø lítou a mor poslal na Jeruzalém, abych vyhubil z nìho lidi i hovada, 22 A aj, pozùstali-li by v nìm, kteøíž by toho ušli, a vyvedeni byli, synové neb dcery: aj, i oni musejí jíti k vám, a uzøíte cestu jejich a skutky jejich, i potìšíte se nad tím zlým, kteréž uvedu na Jeruzalém, nade vším, což uvedu na nìj. 23 A tak potìší vás, když uzøíte cestu jejich a skutky jejich. I zvíte, že jsem ne nadarmo uèinil všecko to, což jsem uèinil pøi nìm, praví Panovník Hospodin.