1 I vznesl mne Duch, a pøivedl mne k bránì východní domu Hospodinova, kteráž patøí na východ, a aj, ve vratech brány té pìtmecítma mužù, mezi kterýmiž jsem vidìl Jazaniáše syna Azurova, a Pelatiáše syna Banaiášova, knížata lidu. 2 Tedy øekl mi: Synu èlovìèí, to jsou ti muži, kteøíž smýšlejí nepravost, a skládají radu zlou v mìstì tomto, 3 Øíkajíce: Nestavìjme domù blízko, sic mìsto bude hrnec a my maso. 4 Protož prorokuj proti nim, prorokuj, synu èlovìèí. 5 I sstoupil na mne Duch Hospodinùv, a øekl mi: Rci: Takto dí Hospodin: Tak øíkáte, dome Izraelský. Nebo což vám koli vstupuje na mysl, o tom já vím. 6 Veliké množství zmordovali jste v mìstì tomto, a naplnili jste ulice jeho zbitými. 7 Protož takto praví Panovník Hospodin: Ti, kteøíž jsou zbiti od vás, kteréž jste skladli u prostøed nìho, oniꜜ jsou maso, mìsto pak hrnec, ale vás vyvedu z prostøedku jeho. 8 Báli jste se meèe, ale meè uvedu na vás, praví Panovník Hospodin. 9 A vyvedu vás z prostøedku jeho, a dám vás v ruku cizích, a vykonám nad vámi soudy. 10 Meèem padnete, na pomezí Izraelském souditi vás budu, a zvíte, že já jsem Hospodin. 11 Mìsto nebude vám hrnec, aniž vy budete u prostøed nìho maso, na pomezí Izraelském souditi vás budu. 12 I zvíte, že já jsem Hospodin, ponìvadž jste v ustanoveních mých nechodili, a soudù mých neèinili, a podlé soudù tìch národù, kteøíž jsou vùkol vás, èinili jste. 13 Stalo se pak, když jsem prorokoval, že Pelatiáš syn Banaiášùv umøel. Proèež padl jsem na tváø svou, a zvolal jsem hlasem velikým, øka: Ach, Panovníèe Hospodine, skonání, èiníš ostatkùm Izraelským. 14 Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 15 Synu èlovìèí, bratøí tvoji, bratøí tvoji, pøíbuzní tvoji, a všecken dùm Izraelský, všecken dùm, kterýmž øíkali obyvatelé Jeruzalémští: Daleko zajdìte od Hospodina, nám jest dána zemì tato v dìdictví. 16 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aèkoli daleko zahnal jsem je mezi národy, a aèkoli rozptýlil jsem je do zemí, však budu jim svatyní i za ten malý èas v zemích tìch, do kterýchž pøijdou. 17 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z národù a zberu vás z zemí, do kterýchž rozptýleni jste, a dám vám zemi Izraelskou. 18 I vejdou tam, a vyvrhou všecky mrzkosti její, i všecky ohavnosti její z ní. 19 Nebo dám jim srdce jedno, a Ducha nového dám do vnitøností vašich, a odejmu srdce kamenné z tìla jejich, a dám jim srdce masité, 20 Aby v ustanoveních mých chodili, a soudù mých ostøíhali, a èinili je. I budou lidem mým, a já budu jejich Bohem. 21 Kterýchž pak srdce chodilo by po žádostech mrzkostí svých a ohavností svých, tìch cestu na hlavu jejich obrátím, praví Panovník Hospodin. 22 Tedy vznesli cherubínové køídla svá i kola s nimi, sláva pak Boha Izraelského nad nimi svrchu. 23 I odešla sláva Hospodinova z prostøedku mìsta, a stála na hoøe, kteráž jest na východ mìstu. 24 Duch pak vznesl mne, a zase mne pøivedl do zemì Kaldejské k zajatým, u vidìní skrze Ducha Božího. I odešlo ode mne vidìní, kteréž jsem vidìl. 25 A mluvil jsem k zajatým všecky ty vìci Hospodinovy, kteréž mi ukázal.