1 I øekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobì dvì dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách tìch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil. 2 Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitøe na horu Sinai, a staneš pøede mnou na vrchu hory té. 3 Žádný aꜜ nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoøe; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoøe této. 4 Tedy Mojžíš vytesal dvì dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu pøikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvì dsky kamenné. 5 I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN. 6 Nebo pomíjeje Hospodin tváø jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bùh silný, lítostivý a milostivý, dlouhoèekající a hojný v milosrdenství a pravdì, 7 Milosrdenství èinì tisícùm, odpouštìje nepravost a pøestoupení i høích, a kterýž nikoli neospravedlòuje vinného, navštìvuje nepravost otcù na synech, a na synech synù do tøetího i ètvrtého pokolení. 8 Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu uèinil. 9 A øekl: Prosím, našel-li jsem milost v oèích tvých, Pane, nechꜜ jde, prosím, Pán u prostøed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buï nepravosti naší a høíchu našemu, a mìj nás za dìdictví. 10 Kterýžto øekl: Aj, já uèiním smlouvu pøede vším lidem tvým. Uèiním divné vìci, kteréž nejsou uèinìny na vší zemi a ve všech národech, a vidìti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já uèiním s tebou. 11 Zachovej to, což já dnes tobì pøikazuji. Aj, já vyženu pøed tváøí tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea. 12 Varuj se pak, abys neèinil smlouvy s obyvateli zemì té, do kteréž vejdeš, aꜜ by nebyli osídlem u prostøed tebe. 13 Ale zboøíte oltáøe jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte. 14 Nebo nebudeš se klanìti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bùh silný, horlivý jest. 15 Nevcházej v smlouvu s obyvateli zemì té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obìtovali bohùm svým, nepovolali tì, a jedl bys z obìti jejich. 16 A abys nebral ze dcer jeho synùm svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a nauèily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých. 17 Bohù slitých neudìláš sobì. 18 Slavnost pøesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem pøikázal tobì, v èas vymìøený mìsíce Abib; nebo mìsíce toho vyšel jsi z Egypta. 19 Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volù a ovcí. 20 Ale prvorozené osle vyplatíš dobytèetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synù svých vyplatíš, aniž ukáží se pøede mnou prázdní. 21 Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého pøestaneš; v èas orání i žnì pøestaneš. 22 A uèiníš sobì slavnost téhodnù, svátek prvotin žnì pšenièné a slavnost klizení po vyjití každého roku. 23 Tøikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského pøed oblíèejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského. 24 Nebo vyvrhu národy od tváøi tvé a rozšíøím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal pøed Hospodinem Bohem svým tøikrát v roce. 25 Nebudeš obìtovati krve obìti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zùstane do jitra obìt slavnosti Fáze. 26 Prvotiny prvních úrod zemì své pøinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vaøiti kozelce v mléce matky jeho. 27 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobì slova tato; nebo podlé slov tìch uèinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem. 28 Byl pak tam s Hospodinem ètyøidceti dní a ètyøidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov. 29 I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a mìl dvì dsky svìdectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevìdìl, že by se stkvìla kùže tváøi jeho, když mluvil s ním. 30 A vidìl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvìla se kùže tváøi jeho, a nesmìli pøistoupiti k nìmu. 31 Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k nìmu Aron i všecka knížata shromáždìní toho, a mluvil Mojžíš s nimi. 32 Potom pøišli také k nìmu všickni synové Izraelští, jimžto pøikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoøe Sinai. 33 Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, mìl zástìru na tváøi své. 34 Ale když vcházel Mojžíš pøed tváø Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástìru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synùm Izraelským, což mu bylo rozkázáno. 35 Tedy vidìli synové Izraelští tváø Mojžíšovu, že se stkvìla kùže tváøi jeho. A kladl zase Mojžíš zástìru na tváø svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.