1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z zemì Egyptské do zemì, kterouž jsem pøisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, øka: Semeni tvému dám ji, 2 (A pošli pøed tebou andìla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,) 3 Do zemì oplývající mlékem a strdí. Neboꜜ sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestì. 4 A uslyšav lid øeè tuto pøezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe. 5 Nebo byl øekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synùm Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co uèiniti mám s tebou. 6 I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb. 7 Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobì vnì za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vnì za stany. 8 K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dveøí stanu svého, a hledìli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku. 9 Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveøí stánku, a mluvil s Mojžíšem. 10 A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveøí stánku, povstávali všickni, a klanìli se každý u dveøí stanu svého. 11 A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváøí v tváø, tak jako mluví èlovìk s pøítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku. 12 I øekl Mojžíš Hospodinu: Pohleï, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tì ze jména, k tomu také nalezl jsi milost pøede mnou. 13 Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost pøed tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tì poznal, a abych nalezl milost pøed tebou; a pohleï, že národ tento jest lid tvùj. 14 I odpovìdìl: Tváø má pøedcházeti vás bude, a dámꜜ odpoèinutí. 15 I øekl: Nemá-liꜜ pøedcházeti nás tváø tvá, nevyvozuj nás odsud. 16 Nebo po èem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost pøed tebou, já i lid tvùj? Zdali ne po tom, když pùjdeš s námi, a když oddìleni budeme, já a lid tvùj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváøi zemì? 17 I øekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také vìc, kterouž jsi pravil, uèiním; nebo jsi nalezl milost pøede mnou, a znám tì ze jména. 18 Øekl opìt: Okažiž mi, prosím, slávu svou. 19 Kterýž odpovìdìl: Já zpùsobím to, aby šlo mimo tebe pøed tváøí tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin pøed tváøí tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji. 20 Øekl také: Nebudeš moci vidìti tváøi mé; neboꜜ neuzøí mne èlovìk, aby živ zùstal. 21 I to øekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále. 22 A když tudy pùjde sláva má, postavím tì v rozsedlinì skály, a pøikryji tì rukou svou, dokudž nepøejdu. 23 Potom odejmu ruku svou, i uzøíš høbet mùj, ale tváø má nebude spatøína.