1 Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hùry, sebrali se proti Aronovi a øekli jemu: Vstaò, udìlej nám bohy, kteøíž by šli pøed námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z zemì Egyptské, nevíme, co se pøihodilo. 2 I øekl jim Aron: Odejmìte náušnice zlaté, kteréž jsou na uších žen vašich, synù vašich i dcer vašich, a pøineste ke mnì. 3 Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté, kteréž byly na uších jejich, a pøinesli k Aronovi. 4 Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udìlal z nich tele slité. I øekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteøíž tì vyvedli z zemì Egyptské. 5 Což vida Aron, vzdìlal oltáø pøed ním. I volal Aron, a øekl: Slavnost Hospodinova zítra bude. 6 A nazejtøí vstavše velmi ráno, obìtovali zápaly, a pøivedli obìti pokojné. I sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hrali. 7 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sstup, nebo porušil se lid tvùj, kterýž jsi vyvedl z zemì Egyptské. 8 Sešli brzo s cesty, kterouž jsem pøikázal jim. Udìlali sobì tele slité, a klanìli se mu, a obìtovali jemu, økouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteøíž tì vyvedli z zemì Egyptské. 9 Øekl také Hospodin Mojžíšovi: Vidìl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje. 10 Protož nyní nech mne, abych v hnìvì prchlivosti své vyhladil je, tebe pak uèiním v národ veliký. 11 I modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému, a øekl: Proèež, ó Hospodine, roznìcuje se prchlivost tvá na lid tvùj, kterýž jsi vyvedl z zemì Egyptské v síle veliké a v ruce mocné? 12 A proè mají mluviti Egyptští, økouce: Lstivì je vyvedl, aby zmordoval je na horách, a aby vyhladil je se svrchku zemì? Odvraꜜ se od hnìvu prchlivosti své, a lituj zlého, kteréžs uložil uvésti na lid svùj. 13 Rozpomeò se na Abrahama, Izáka a Izraele, služebníky své, jimž jsi zapøisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmnožím símì vaše jako hvìzdy nebeské, a všecku zemi tuto, o kteréž jsem mluvil, dám semeni vašemu, a dìdiènì obdržíte ji na vìky. 14 I litoval Hospodin zlého, kteréž øekl, že uèiní lidu svému. 15 A obrátiv se Mojžíš, sstoupil s hùry, dvì dsky svìdectví maje v rukou svých, dsky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany byly popsané. 16 A dsky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na dskách. 17 Uslyšev pak Jozue hlas lidu køièícího, øekl Mojžíšovi: Hømot boje v táboru jest. 18 Kterýžto odpovìdìl: Není to køik vítìzících, ani køik poražených, hlas zpívajících já slyším. 19 I stalo se, když se pøiblížil k stanùm, že uzøel tele a tance. A rozhnìvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou. 20 Vzal také tele, kteréž byli udìlali, a spálil je v ohni, a setøel je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synùm Izraelským. 21 A øekl Mojžíš Aronovi: Coꜜ uèinil lid tento, že jsi uvedl na nìj høích veliký? 22 Odpovìdìl Aron: Nehnìvej se, pane mùj. Ty víš, že lid tento k zlému naklonìn jest. 23 Nebo øekli mi: Udìlej nám bohy, kteøíž by šli pøed námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z zemì Egyptské, nevíme, co se stalo. 24 Jimž jsem odpovìdìl: Kdo má zlato, strhnìte je s sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohnì, a udìlalo se to tele. 25 A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupì pøed nepøátely, kteøíž povstati mìli proti nim, 26 Stoje v bránì táboru, øekl: Kdo jest Hospodinùv, pøistup ke mnì. I shromáždili se k nìmu všickni synové Léví. 27 Jimž øekl: Tak praví Hospodin Bùh Izraelský: Pøipaš jeden každý meè svùj k boku svému; pøejdìte sem i tam od brány táboru k bránì, a zabí jeden každý bratra svého, a každý pøítele svého i bližního svého. 28 I uèinili synové Léví podlé øeèi Mojžíšovy, a padlo jich v ten den z lidu na tøi tisíce mužù. 29 Nebo øekl byl Mojžíš: Posvìꜜtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání. 30 A když bylo nazejtøí, øekl Mojžíš lidu: Vy jste zhøešili høíchem velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro høích váš. 31 Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, øekl: Prosím, zhøešilꜜ jest lid ten høíchem velikým; nebo udìlali sobì bohy zlaté. 32 Nyní pak neb odpusꜜ høích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kteroužs psal. 33 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhøešil proti mnì, toho vymaži z knihy své. 34 Protož nyní jdi, veï lid tento, kamž jsem rozkázal tobì. Aj, andìl mùj pùjde pøed tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich høích jejich. 35 I bil Hospodin lid, proto že uèinili tele, kteréž byl udìlal Aron.