1 A tak pøišel král i Aman, aby hodovali s Ester královnou. 2 I øekl král k Ester opìt druhého dne, napiv se vína: Jaká jest žádost tvá, Ester královno? A budeꜜ dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Až do polovice království staneꜜ se. 3 Tedy odpovìdìla Ester královna a øekla: Jestliže jsem nalezla milost pøed oèima tvýma, ó králi, a jestliže se králi za dobré vidí, nechꜜ mi jest darován život mùj k mé žádosti, a národu mému k prosbì mé. 4 Nebo prodáni jsme, já i národ mùj, abychom zbiti, pomordováni a vyhlazeni byli, ješto kdybychom za služebníky a dìvky prodáni byli, mlèela bych, aè by i tak ten nepøítel nijakž nemohl nahraditi králi té škody. 5 Opìt odpovídaje král Asverus, øekl Ester královnì: I kdož jest to ten, a kde jest ten, jehož srdce tak jest naduté, aby to èinil? 6 I øekla Ester: Muž protivník a nepøítel nejhorší jest Aman tento. Takž Aman zhrozil se pøed oblíèejem krále a královny. 7 Tedy král vstal v prchlivosti své od pití vína, a vyšel na zahradu pøi paláci. Aman pak pozùstal tu, aby prosil za život svùj Estery královny; nebo vidìl, že jest o nìm zle uloženo od krále. 8 Potom král navrátil se z zahrady palácu do domu, kdež pil víno, a Aman padl na lùžko, na kterémž sedìla Ester. I øekl král: Což ještì násilé uèiniti chce královnì u mne v domì? A hned jakž slovo to vyšlo z úst krále, tváø Amanovu zakryli. 9 Mezi tím øekl Charbona, jeden z komorníkù, pøed králem: Aj, ještì šibenice, kterouž pøipravil Aman Mardocheovi, kterýž mluvil králi k dobrému, stojí pøi domì Amanovì, zvýší padesáti loket. I øekl král: Obìstež ho na ní. 10 Tedy obìsili Amana na té šibenici, kterouž byl pøipravil Mardocheovi. A tak prchlivost královská ukojila se.