1 Protož prosímꜜ vás já vìzeò v Pánu, abyste hodnì chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste, 2 Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce, 3 Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. 4 Jedno jest tìlo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné nadìji povolání vašeho. 5 Jeden Pán, jedna víra, jeden køest, 6 Jeden Bùh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás. 7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova. 8 Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vìznì, a dal dary lidem. 9 Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran zemì? 10 Ten pak, jenž sstoupil, onꜜ jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko. 11 A onꜜ jest dal nìkteré zajisté apoštoly, nìkteré pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýøe a uèitele, 12 Pro spoøádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdìlání tìla Kristova, 13 Až bychom se sbìhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného vìku Kristova, 14 Abychom již více nebyli dìti, zmítající se a toèící každým vìtrem uèení v neustaviènosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; 15 Ale pravdu èiníce v lásce, rosꜜme v nìj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus, 16 Z kteréhožto všecko tìlo pøíslušnì spojené a svázané po všech kloubích pøisluhování, podle vnitøní moci v míru jednoho každého údu, zrùst tìla èiní, k vzdìlání svému v lásce. 17 A protož totoꜜ pravím a osvìdèuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své, 18 Zatemnìní v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich. 19 Kteøížto zoufavše sobì, vydali se v nestydatost, aby všelikou neèistotu páchali s chtivostí. 20 Ale vy ne tak jste se vyuèili následovati Krista, 21 Aè jestliže jste ho slyšeli a o nìm byli vyuèeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi, 22 Totiž, složiti ono první obcování podle starého èlovìka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících, 23 Obnoviti se pak duchem mysli vaší, 24 A obléci nového èlovìka, podle Boha stvoøeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy. 25 Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové. 26 Hnìvejte se, a nehøešte; slunce nezapadej na hnìvivost vaši. 27 Nedávejte místa ïáblu. 28 Kdo kradl, již více nekraï, ale radìji pracuj, dìlaje rukama svýma, což dobrého jest, aby mìl z èeho udìliti nuznému. 29 Žádná øeè mrzutá nevycházej z úst vašich, ale aꜜ jest každé promluvení dobré k vzdìlání užiteènému, aby dalo milost posluchaèùm. 30 A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení. 31 Všeliká hoøkost, a rozzlobení se, i hnìv, i køik, i rouhání buï odjato od vás, se vší zlostí, 32 Ale buïte k sobì vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštìjíce sobì vespolek, jakož i Bùh v Kristu odpustil vám.