1 Pouštìj chléb svùj po vodì, nebo po mnohých dnech najdeš jej. 2 Dej èástku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi. 3 Když se naplòují oblakové, déšꜜ na zem vydávají; a když padá døevo na poledne aneb na pùlnoci, na kteréž místo padá to døevo, tu zùstává. 4 Kdo šetøí vìtru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti. 5 Jakož ty nevíš, která jest cesta vìtru, a jak rostou kosti v životì tìhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž èiní všecko. 6 Hned z jitra rozsívej símì své, a u veèer nedávej odpoèinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li èi ono, èili obé jednostejnì dobré jest. 7 Pøíjemnéꜜ jest zajisté svìtlo, a milá vìc oèima vidìti slunce; 8 A však, by mnoho let živ jsa èlovìk, ve všech tìch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli pøebìhlo, poète za marnost. 9 Radujž se tedy, mládenèe, v mladosti své, a nechꜜ tì obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choï po cestách srdce svého, a podlé žádosti oèí svých, než vìz, že tì s tím se vším pøivede Bùh na soud. 10 Anobrž odejmi hnìv od srdce svého, a odvraꜜ zlost od tìla svého; nebo dìtinství a mladost jest marnost.