1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekáøskou; tak pro moudrost a slávu vzácného malièko bláznovství zohyžïuje. 2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho. 3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechnìm znáti dává, že blázen jest. 4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobì, neopouštìj místa svého; nebo krotkost pøítrž èiní høíchùm velikým. 5 Jest zlá vìc, kterouž jsem vidìl pod sluncem, totiž neprozøetelnost, kteráž pochází od vrchnosti, 6 Že blázen postaven bývá v dùstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají. 7 Vidìl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pìšky jako služebníci. 8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boøí plot, ušꜜkne jej had. 9 Kdo pøenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá døíví, nebezpeèenství bude míti od nìho. 10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostøí jeho, tedy síly pøièiniti musí; ale mnohem lépe mùže to spraviti moudrost. 11 Ušꜜkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospìjí slova zaklinaèe. 12 Slova úst moudrého jsou pøíjemná, ale rtové blázna sehlcují jej. 13 Poèátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství. 14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví èlovìk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po nìm, kdo mu oznámí? 15 Práce bláznù k ustání je pøivodí, nebo neumí ani do mìsta trefiti. 16 Bìda tobì, zemì, když král tvùj dítì jest, a knížata tvá ráno hodují. 17 Blahoslavená jsi ty zemì, když král tvùj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když èas jest, jídají pro posilnìní, a ne pro opilství. 18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštìní rukou kapává do domu. 19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají. 20 Ani sám u sebe králi nezloøeè, ani v skrýších pokoje svého nezloøeè mocnìjšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což køídla má, vyjevilo by øeè tvou.