1 Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvìtlil všecko to, že spravedliví a moudøí, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná èlovìk ze všech vìcí, kteréž jsou pøed oblíèejem jeho. 2 Všecko se dìje jednostejnì pøi všech; jedna a táž pøípadnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a èistého jako neèistého, obìtujícího jako toho, kterýž neobìtuje, tak dobrého jako høíšníka, pøisahajícího jako toho, kterýž se pøísahy bojí. 3 A toꜜ jest pøebídná vìc mezi vším tím, což se dìje pod sluncem, že pøípadnost jednostejná jest všechnìch, ovšem pak že srdce synù lidských plné jest zlého, a že bláznovství pøídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají, 4 Aèkoli ten, kterýž tovaryší se všechnìmi živými, má nadìji, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému. 5 Nebo živí vìdí, že umøíti mají, mrtví pak nevìdí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí pøišla památka jejich. 6 Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na vìky v žádné vìci, kteráž se dìje pod sluncem. 7 Nuže tedy jez s radostí chléb svùj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bùh skutky tvé. 8 Každého èasu aꜜ jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavì tvé nechꜜ není nedostatku. 9 Živ buï s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžꜜ dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvùj v životì tomto a pøi práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem. 10 Všecko, což by pøed se vzala ruka tvá k èinìní, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani dùmyslu ani umìní ani moudrosti v hrobì, do nìhož se béøeš. 11 A obrátiv se, spatøil jsem pod sluncem, že nezáleží bìh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani pøízeò na umìlých, ale podlé èasu a pøíhody pøihází se všechnìm. 12 Nebo tak nezná èlovìk èasu svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v èas zlý, když na nì pøipadá v náhle. 13 Také i tuto moudrost vidìl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne: 14 Bylo mìsto malé, a v nìm lidí málo, k nìmuž pøitáhl král mocný, a obehnav je, zdìlal proti nìmu náspy veliké. 15 I nalezen jest v nìm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to mìsto moudrostí svou, aèkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého. 16 Protož øekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, aèkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali. 17 Slov moudrých pokojnì poslouchati sluší, radìji než køiku panujícího mezi blázny. 18 Lepší jest moudrost než nástrojové váleèní, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.