1 Jestliže bys uzøel vola aneb dobytèe bratra svého, an bloudí, nepomineš jich, ale pøivedeš je až k bratru svému. 2 Byꜜ pak nebyl blízký bratr tvùj a neznal bys ho, uvedeš je však do domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po nìm neptal bratr tvùj, a navrátíš mu je. 3 Tolikéž uèiníš s oslem jeho, s odìvem jeho, také i se všelikou vìcí ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl, nepomineš jí. 4 Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod bøemenem ležící na cestì, nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš. 5 Žena nebude nositi odìvu mužského, aniž se obláèeti bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost pøed Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli èiní to. 6 Když bys našel hnízdo ptaèí pøed sebou na cestì, na jakémkoli stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka sedìla by na mladých aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými, 7 Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobì, aby tobì dobøe bylo, a abys prodlil dnù svých. 8 Když bys stavìl dùm nový, udìlej zabradla vùkol støechy své, abys neuvedl viny krve na dùm svùj, když by kdo upadl s nìho. 9 Neposeješ vinice své smìsicí rozlièného semene, aby nebyl poškvrnìn užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice. 10 Nebudeš orati volem a oslem spolu. 11 Neobleèeš roucha z rozdílných vìcí, z vlny a lnu setkaného. 12 Prýmy zdìláš sobì na ètyøech rozích odìvu svého, jímž se odíváš. 13 Když by pojal nìkdo ženu, a všel by k ní, a potom mìl by ji v nenávisti, 14 A dal by pøíèinu k øeèem o ní, v zlou povìst ji obláèeje a mluvì: Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou: 15 Tedy otec dìveèky a matka její vezmouce pøinesou znamení panenství dìveèky k starším mìsta svého k bránì. 16 A dí otec dìveèky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku, kterýž ji v nenávisti má. 17 A hle, sám pøíèinu dal øeèem o ní, mluvì: Nenalezl jsem pøi dceøi tvé panenství, a teï hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou roucho to pøed staršími mìsta. 18 Tedy starší mìsta toho jmou muže a trestati ho budou, 19 A uloží jemu pokutu sto lotù støíbra, kteréž dají otci dìveèky, proto že vynesl zlou povìst proti pannì Izraelské. I bude ji míti za manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své. 20 Jináè byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství pøi dìveèce: 21 Tedy vyvedou dìveèku ke dveøím otce jejího, a uházejí ji lidé mìsta toho kamením, a umøe; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli, smilnivši v domì otce svého. Tak odejmeš zlé z prostøedku sebe. 22 Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele. 23 Byla-li by dìveèka panna zasnoubená muži, a nalezna ji nìkdo v mìstì, obýval by s ní: 24 Vyvedete oba dva k bránì mìsta toho, a uházíte je kamením, a umrou, dìveèka, proto že nekøièela, jsuci v mìstì, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostøedku svého. 25 Pakli na poli nalezl by muž dìveèku zasnoubenou, a násilí jí uèinì, obýval by s ní: smrtí umøe muž ten sám, 26 Dìveèce pak nic neuèiníš. Nedopustila se høíchu hodného smrti; nebo jakož povstává nìkdo proti bližnímu svému a morduje život jeho, tak i pøi této vìci. 27 Na poli zajisté nalezl ji; køièela dìveèka zasnoubená, a žádný tu nebyl, kdo by ji vysvobodil. 28 Jestliže by nalezl nìkdo dìveèku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi: 29 Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci dìveèky padesáte støíbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své. 30 Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého.