1 Když bys vytáhl na vojnu proti nepøátelùm svým, a uzøel bys konì a vozy, a lid vìtší, nežli ty máš, neboj se jich, nebo Hospodin Bùh tvùj s tebou jest, kterýž tì vyvedl z zemì Egyptské. 2 A když byste se již potýkati mìli, pøistoupí knìz, a mluviti bude k lidu, 3 A dí jim: Slyš, Izraeli, vy jdete dnes k boji proti nepøátelùm svým, nebudiž strašlivé srdce vaše, nebojte se a nestrachujte, ani se jich lekejte. 4 Nebo Hospodin Bùh váš, kterýž jde s vámi, bojovati bude za vás proti nepøátelùm vašim, aby zachoval vás. 5 Potom mluviti budou hejtmané k lidu, økouce: Jest-li kdo z vás, ješto vystavìl dùm nový, a ještì nepoèal bydliti v nìm, odejdi a navraꜜ se do domu svého, aby nezahynul v bitvì, a nìkdo jiný aby nezaèal bydliti v nìm. 6 A kdo jest, ješto štípil vinici, a ještì nepøišla k obecnému užívání, odejdi a navraꜜ se k domu svému, aby snad nezahynul v bitvì, aby nìkdo jiný k obecnému užívání nepøivedl jí. 7 A kdo jest, ješto by mìl zasnoubenou manželku, a ještì by jí nepojal, odejdi a navraꜜ se do domu svého, aby neumøel v boji, a nìkdo jiný nevzal jí. 8 Pøidadí i toto hejtmané, mluvíce k lidu, a øeknou: Kdo jest bázlivý a lekavého srdce, odejdi a navraꜜ se do domu svého, aby nezemdlil srdce bratøí svých, jako jest srdce jeho. 9 A když pøestanou hejtmané mluviti k lidu, tedy pøedstaví lidu vùdce houfù. 10 Když pøitáhneš k nìkterému mìstu, abys ho dobýval, podáš jemu pokoje. 11 Jestliže pokoj sobì podaný pøijmou a otevrou tobì, všecken lid, kterýž by nalezen byl v nìm, pod plat uvedeni jsouce, tobì sloužiti budou. 12 Pakli by v pokoj s tebou nevešli, ale bojovali proti tobì, oblehneš je; 13 A když by je Hospodin Bùh tvùj dal v ruku tvou, tedy zbiješ v nìm ostrostí meèe všecky pohlaví mužského. 14 Ženy pak, dítky a hovada, i cožkoli bylo by v mìstì, všecky koøisti jeho rozbituješ sobì, a užívati budeš koøistí nepøátel svých, kteréž by dal tobì Hospodin Bùh tvùj. 15 Tak uèiníš všechnìm mìstùm daleko vzdáleným od tebe, kteráž nejsou z mìst národù tìchto. 16 Z mìst pak lidu toho, kterýž Hospodin Bùh tvùj dává tobì v dìdictví, žádné duše živiti nebudeš, 17 Ale dokonce vyhladíš je: Hetea, Amorea, Kananea, Ferezea, Hevea a Jebuzea, jakož pøikázal tobì Hospodin Bùh tvùj, 18 Aby vás neuèili èiniti vedlé všech ohavností svých, kteréž èiní bohùm svým, i høešili byste proti Hospodinu Bohu svému. 19 Když oblehneš mìsto nìkteré, za dlouhý èas dobývaje ho, abys je vzal, nezkazíš stromù jeho, sekerou je vytínaje, nebo z nich ovoce jísti budeš; protož jich nevysekáš, (nebo potrava èlovìka jest strom polní), chtìje užívati jich k obranì své. 20 A však stromoví, kteréž znáš, že nenese ovoce ku pokrmu, pohubíš a posekáš, a vzdìláš ohrady proti mìstu tomu, kteréž s tebou bojuje, dokudž ho sobì nepodmaníš.