1 Když by vyhladil Hospodin Bùh tvùj národy, jejichžto zemi Hospodin Bùh tvùj dává tobì, a opanoval bys je dìdiènì, a bydlil bys v mìstech jejich i v domích jejich: 2 Oddìlíš sobì tøi mìsta u prostøed zemì své, kterouž Hospodin Bùh tvùj dává tobì, abys ji dìdiènì obdržel. 3 Spravíš sobì cesty, a rozdìlíš na tøi díly všecku krajinu zemì své, kterouž v dìdictví dá tobì Hospodin Bùh tvùj, i bude utíkati tam každý vražedlník: 4 (Totoꜜ pak bude právo vražedlníka, kterýž by tam utekl, aby živ byl: Kdož by zabil bližního svého nechtì, aniž by ho nenávidìl prvé. 5 Jako vejda nìkdo s bližním svým do lesa sekati døíví, rozvedl by rukou svou sekeru, aby uꜜal døevo, a ona by spadla s topoøištì, a trefila by bližního jeho, tak že by umøel, ten uteèe do nìkterého z mìst tìchto, a živ bude.) 6 Aby pøítel zabitého, stihaje vražedlníka toho, když by se rozpálilo srdce jeho, nedohonil ho na daleké cestì, a ranil smrtedlnì, ješto by nebyl hoden smrti, ponìvadž ho prvé nemìl v nenávisti. 7 Protož já pøikazuji tobì, øka: Tøi mìsta oddìlíš sobì. 8 Pakli by rozšíøil Hospodin Bùh tvùj konèiny tvé, jakož s pøísahou zaslíbil otcùm tvým, a dal by tobì všecku tu zemi, kterouž øekl dáti otcùm tvým: 9 (Když bys ostøíhal všech pøikázaní tìchto, èinì je, kteráž já dnes pøikazuji tobì, abys miloval Hospodina Boha svého, a chodil po cestách jeho po všecky dny), tedy pøidáš sobì ještì tøi mìsta mimo tøi onano, 10 Aby nebyla vylita krev nevinná u prostøed zemì tvé, kterouž Hospodin Bùh tvùj dá tobì v dìdictví, a aby nebyla na tobì krev. 11 Ale byl-li by kdo, maje v nenávisti bližního svého, a èinil by úklady jemu, a povstana proti nìmu, ranil by ho smrtedlnì, tak že by umøel, a utekl by do nìkterého z tìch mìst: 12 Tedy pošlí starší mìsta toho, a vezmou jej odtud, a dají v ruce pøítele toho zabitého, aby umøel. 13 Neodpustí jemu oko tvé, ale svedeš krev nevinnou z Izraele, i bude dobøe tobì. 14 Nepøeneseš meze bližního svého, kterouž vymezili pøedkové v dìdictví tvém, kteréž obdržíš v zemi, jižto Hospodin Bùh tvùj dává tobì, abys ji dìdiènì obdržel. 15 Nepovstane svìdek jeden proti nìkomu z pøíèiny jakékoli nepravosti, a jakéhokoli høíchu ze všech høíchù, kterýmiž by kdo høešil; v ústech dvou svìdkù aneb v ústech tøí svìdkù stane slovo. 16 Povstal-li by svìdek falešný proti nìkomu, aby svìdèil proti nìmu, že odstoupil od Boha, 17 Tedy postaví se ti dva muži, kteøíž tu rozepøi mají pøed Hospodinem, pøed knìžími aneb pøed soudci, kteøíž by za dnù tìch byli. 18 A když se pilnì vyptají soudcové, poznají-li, že svìdek ten jest svìdek lživý, mluvì falešné svìdectví proti bližnímu svému, 19 Tak jemu uèiòte, jakž on myslil uèiniti bratru svému. I odejmeš zlé z prostøedku svého. 20 A kteøíž zùstanou, slyšíce to, báti se budou, a nikoli více nedopustí se takových zlých vìcí u prostøed tebe. 21 A neslituje se oko tvé; život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu bude.