1 Nebudou míti knìží Levítští a všecko pokolení Levítské dílu a dìdictví s jiným lidem Izraelským, obìti ohnivé Hospodinovy a dìdictví jeho jísti budou. 2 Dìdictví nebudou míti u prostøed bratøí svých, Hospodin jest dìdictví jejich, jakož jim mluvil. 3 Toto pak náležeti bude knìžím od lidu, od obìtujících obìt, buï vola neb dobytèe: Dáno bude knìzi plece, a líce a žaludek. 4 Prvotiny obilé svého, vína a oleje svého, i prvotiny vlny z ovec svých dáš jemu. 5 Nebo jej vyvolil Hospodin Bùh tvùj ze všech pokolení tvých, aby stál k službì ve jménu Hospodina, on i synové jeho po všecky dny. 6 Když by pak pøišel který Levíta z nìkterého mìsta tvého, ze všeho Izraele, kdež bydlil, a pøišel by s velikou žádostí duše své na místo, kteréž by vyvolil Hospodin: 7 Sloužiti bude ve jménu Hospodina Boha svého, jako i jiní bratøí jeho Levítové, kteøíž tu stojí pøed Hospodinem. 8 Díl rovný jísti budou, (bez škody toho, což by každý z nich prodal,) vedlé èeledi otcù. 9 Když vejdeš do zemì, kterouž Hospodin Bùh tvùj dává tobì, neuè se èiniti podlé ohavností národù tìch. 10 Nebude nalezen v tobì, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrz oheò, ani vìštìc, ani planétník, ani èarodìjník, ani kouzedlník. 11 Ani losník, ani zaklinaè, ani hadaè, ani èernoknìžník. 12 Nebo ohavnost jest Hospodinu, kdožkoli èiní to, a pro takové ohavnosti Hospodin Bùh tvùj vymítá je od tváøi tvé. 13 Dokonalý budeš pøed Hospodinem Bohem svým. 14 Nebo národové ti, kterýmiž vládnouti budeš, planetáøù a vìšꜜcù poslouchají, tobì pak toho nedopouští Hospodin Bùh tvùj. 15 Proroka z prostøedku tvého, z bratøí tvých, jako já jsem, vzbudí tobì Hospodin Bùh tvùj; jeho poslouchati budete, 16 Podlé všeho toho, jakž jsi žádal od Hospodina Boha svého, na Orébì, v den shromáždìní, øka: Aꜜ více neslyším hlasu Hospodina Boha svého, ani více vidím ohnì toho velikého, abych neumøel. 17 Proèež mi øekl Hospodin: Dobøe mluvili, což jsou mluvili. 18 Proroka vzbudím jim z prostøedku bratøí jejich, jako jsi ty, a položím slova má v ústa jeho, a bude jim mluviti všecko, což mu pøikáži. 19 I budeꜜ, že kdo by koli neposlouchal slov mých, kteráž mluviti bude ve jménu mém, já vyhledávati budu na nìm. 20 Prorok pak, kterýž by pyšnì se vystavoval, mluvì slovo ve jménu mém, kteréhož jsem mluviti jemu nepøikázal, a kterýž by mluvil ve jménu bohù cizích, takový prorok aꜜ umøe. 21 Jestliže pak díš v srdci svém: Kterak poznáme slovo to, jehož by nemluvil Hospodin? 22 Když by mluvil nìco prorok ve jménu Hospodinovu, a však by se toho nestalo, aniž by pøišlo, toꜜ jest to slovo, jehož nemluvil Hospodin; z pychuꜜ jest to mluvil prorok ten, nebojž se ho.