1 Tato jsou ustanovení a soudové, kterýchž ostøíhati budete, èiníce je v zemi, kterouž Hospodin Bùh otcù tvých dá tobì, abys dìdiènì vládl jí po všecky dny, v nichž živi budete na zemi. 2 Zkazíte do gruntu všecka místa, na nichž sloužili národové, (kteréž vy dìdiènì opanujete), bohùm svým, na vrších vysokých a na pahrbcích, a pod každým stromem ratolestným. 3 Oltáøe jejich zboøte, a obrazy jejich ztlucte, háje také jejich ohnìm spalte a rytiny bohù jejich stroskotejte, a vyhlaïte jméno jejich z místa toho. 4 Neuèiníte tak Hospodinu Bohu svému, 5 Ale kteréž by místo vyvolil Hospodin Bùh váš ze všech pokolení vašich, aby položil jméno své tu, a bydlil na nìm, hledati ho, a tam choditi budete. 6 Tam také pøinášeti budete zápaly své a obìti i desátky své, obìti rukou svých i sliby své, dobrovolné obìti své, i prvorozené z skotù a bravù svých, 7 A jísti budete tam pøed Hospodinem Bohem svým, a veseliti se budete v každé vìci, k níž pøièiníte ruky své, vy i domové vaši, v nichž požehnal tobì Hospodin Bùh tvùj. 8 Nebudete dìlati tak, jakž my nyní zde èiníme, jeden každý což se mu dobrého vidí. 9 Nebo až dosavad nepøišli jste k odpoèinutí a dìdictví, kteréž Hospodin Bùh tvùj dává tobì. 10 Ale když pøejdouce Jordán, bydliti budete v zemi, kterouž Hospodin Bùh váš dá vám, abys jí vládl právem dìdièným, a odpoèinutí dá vám ode všech vùkol nepøátel vašich, a bydliti budete bezpeènì: 11 Tedy k místu tomu, kteréž by vyvolil Hospodin Bùh váš, aby tam pøebývalo jméno jeho, pøinášeti budete všecky vìci, kteréž já pøikazuji vám, zápaly své, obìti své a desátky své, a obìti rukou svých a všecko, což pøedního jest v slibích vašich, kteréž byste èinili Hospodinu. 12 A veseliti se budete pøed Hospodinem Bohem svým, vy i synové vaši i dcery vaše, služebníci vaši i dìvky vaše, i Levíta, kterýž jest v branách tvých, nebo nemají dílu a dìdictví s vámi. 13 Vystøíhej se, abys neobìtoval zápalných obìtí svých na žádném místì, kteréž bys sobì obhlédl. 14 Ale na tom místì, kteréž by vyvolil Hospodin v jednom z pokolení tvých, tam obìtovati budeš zápaly své, a tam uèiníš všecko, což já pøikazuji tobì. 15 A však jestliže by se kdy zalíbilo duši tvé, zabiješ sobì, a jísti budeš maso vedlé požehnání Hospodina Boha svého, kteréž by dal tobì ve všech mìstech tvých; neèistý i èistý jísti je bude, jako srnu i jelena. 16 Krve toliko jísti nebudete, na zemi vycedíte ji jako vodu. 17 Nebudeš moci jísti v mìstì svém desátkù obilí svého, vína a oleje svého, i prvorozených skotù a bravù svých, i všeho, k èemuž se slibem zavážeš, dobrovolných obìtí svých a obìtí rukou svých. 18 Ale pøed Hospodinem Bohem svým jísti je budeš na místì, kteréž vyvolil Hospodin Bùh tvùj, ty i syn tvùj i dcera tvá, služebník tvùj a dìvka tvá, i Levíta, kterýž jest v branách tvých, a veseliti se budeš pøed Hospodinem Bohem svým ve všech vìcech, k nimž bys pøièinil ruky své. 19 Vystøíhejž se, abys neopouštìl Levítù v zemi své po všecky dny své. 20 Když rozšíøí Hospodin Bùh tvùj pomezí tvé, jakož mluvil tobì, a øekl bys sám v sobì: Budu jísti maso, proto že žádá duše tvá jísti maso, vedlé vší líbosti své jísti budeš maso. 21 Jestliže by daleko bylo od tebe místo, kteréž vyvolí Hospodin Bùh tvùj, aby pøebývalo tam jméno jeho, zabiješ hovado z skotù neb bravù svých, kteréž by dal Hospodin tobì, jakžꜜ jsem pøikázal tobì, a jísti budeš v mìstì svém, vedlé vší líbosti duše své. 22 Jakž se jídá srna a jelen, tak je jísti budeš; neèistý i èistý bude je jísti. 23 Toliko buï stálý, abys krve nejedl; nebo krev jest duše, protož nebudeš jísti duše s masem jejím. 24 Nejeziž jí, ale na zem ji vyceï jako vodu. 25 Nebudeš jísti jí, aby tobì dobøe bylo i synùm tvým po tobì, když bys èinil, což dobrého jest pøed oèima Hospodinovýma. 26 Ale posvìcené vìci své, kteréž bys mìl, a což bys slíbil, vezmeš, a doneseš na místo, kteréž vyvolí Hospodin, 27 A obìtovati budeš obìti své zápalné, maso a krev, na oltáø Hospodina Boha svého; ale krev jiných obìtí tvých vylita bude na oltáø Hospodina Boha tvého, maso pak jísti budeš. 28 Ostøíhej a poslouchej všech slov tìchto, kteráž já pøikazuji tobì, aby tobì dobøe bylo i synùm tvým po tobì až na vìky, když bys èinil, což dobrého a pravého jest, pøed oèima Hospodina Boha svého. 29 Když by pak vyplénil Hospodin Bùh tvùj od tváøi tvé národy ty, k nimž ty tudíž vejdeš, abys dìdiènì vládl jimi, a dìdiènì je opanoval, a bydlil v zemi jejich, 30 Vystøíhej se, abys neuvázl v osídle, jda za nimi, když by již vyhlazeni byli od tváøi tvé. Nevyptávej se na bohy jejich, øíkaje: Jak jsou sloužili národové ti bohùm svým, tak i já uèiním. 31 Neuèiníš tak Hospodinu Bohu svému, nebo všecko, což v ohavnosti má Hospodin, a èehož nenávidí, èinili bohùm svým; také i syny své a dcery své ohnìm pálili ke cti bohùm svým. 32 Cožkoli já pøikazuji vám, ostøíhati budete, èiníce to; nepøidáte k tomu, aniž co z toho ujmete.