1 Slyš, Izraeli, ty pøejdeš dnes pøes Jordán, abys vejda, dìdiènì vládl národy vìtšími a silnìjšími, než jsi ty, mìsty velikými a ohrazenými až k nebi, 2 Lidem velikým a vysokým, syny Enakovými, o kterýchž víš, a o kterýchž jsi slyšel praviti: Kdo se postaví proti synùm Enakovým? 3 Protož vìziž dnes, že Hospodin Bùh tvùj, kterýž jde pøed tebou, jest jako oheò spalující. On vyhladí je, a on sníží je pøed tebou; i vyženeš je a vyhladíš je rychle, jakož mluvil tobì Hospodin. 4 Neøíkejž v srdci svém, když by je zapudil Hospodin Bùh tvùj od tváøi tvé, øka: Pro spravedlnost mou uvedl mne Hospodin, abych dìdiènì obdržel zemi tuto, tak jako pro bezbožnost národù tìch Hospodin vyhnal je od tváøi tvé. 5 Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš, abys dìdiènì obdržel zemi jejich, ale pro bezbožnost národù tìch Hospodin Bùh tvùj vyhání je od tváøi tvé, a aby splnil slovo, kteréž s pøísahou zaslíbil otcùm tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 6 Protož vìziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bùh tvùj dává tobì zemi tu výbornou, abys dìdiènì držel ji, ponìvadž jsi lid tvrdé šíje. 7 Pamatujž a nezapomínej, že jsi k hnìvu popouzel Hospodina Boha svého na poušti; hned od toho dne, když jsi vyšel z zemì Egyptské, až jste pøišli na místo toto, odporni jste byli Hospodinu. 8 Také i na Orébì popudili jste k hnìvu Hospodina, a rozhnìval se na vás Hospodin, aby vás shladil. 9 Když jsem vstoupil na horu, abych vzal dsky kamenné, dsky smlouvy, kterouž uèinil s vámi Hospodin, tehdáž jsem trval na hoøe ètyøidceti dní a ètyøidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije. 10 I dal mi Hospodin dvì dsky kamenné, psané prstem Božím, na nichž byla všecka ta slova, kteráž mluvil vám Hospodin na hoøe z prostøedku ohnì v den shromáždìní. 11 Po skonání pak ètyøidceti dnù a ètyøidceti nocí dal mi Hospodin dvì dsky kamenné, dsky smlouvy. 12 I øekl mi Hospodin: Vstana, sstup rychle odsud, nebo poškvrnil se lid tvùj, kterýž jsi vyvedl z Egypta; sešli brzy s cesty, kterouž jsem jim pøikázal, a uèinili sobì slitinu. 13 Mluvil také Hospodin ke mnì, øka: Vidìl jsem lid ten, a jistì lid tvrdošijný jest. 14 Pusꜜ mne, aꜜ je setru, a zahladím jméno jejich pod nebem, tebe pak uèiním v národ vìtší a silnìjší, nežli jest tento. 15 Tedy obrátiv se, sstoupil jsem s hory, (hora pak hoøela ohnìm), dvì dsky smlouvy maje v obou rukou svých. 16 Když jsem pak pohledìl a uzøel jsem, že jste zhøešili Hospodinu Bohu vašemu, udìlavše sobì tele lité, (brzy jste byli sešli s cesty, kterouž pøikázal vám Hospodin): 17 Pochytiv ty dvì dsky, povrhl jsem je z obou rukou svých, a polámal jsem je pøed oèima vašima. 18 A padna, ležel jsem pøed Hospodinem jako i prvé, ètyøidceti dní a ètyøidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije, pro všecky høíchy vaše, kterýmiž jste byli zhøešili, èiníce to, což zlého jest pøed oèima Hospodinovýma, a popouzejíce jeho. 19 Nebo bál jsem se prchlivosti a hnìvu, kterýmž se byl popudil Hospodin proti vám, aby zahladil vás, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž. 20 Na Arona též rozhnìval se byl Hospodin náramnì, tak že ho zahladiti chtìl; tedy modlil jsem se také za Arona téhož èasu. 21 Høích pak váš, kterýž jste byli uèinili, totiž tele, vzav, spálil jsem je ohnìm a zdrobil jsem je, tluka je dobøe, dokudž nebylo setøíno na prach. Potom vsypal jsem prach jeho do potoka, kterýž tekl s té hory. 22 Ano i v Tabbera a v Massah a v Kibrot Hattáve popouzeli jste Hospodina k hnìvu. 23 A když vás poslal Hospodin z Kádesbarne, øka: Vstupte a opanujte zemi tu, kterouž jsem vám dal, odporni jste byli øeèi Hospodina Boha svého, a nevìøili jste jemu, aniž jste uposlechli hlasu jeho. 24 Odporni jste byli Hospodinu od toho dne, jakž jsem vás poznal. 25 A padna, ležel jsem pøed Hospodinem ètyøidceti dní a ètyøidceti nocí, v nichž jsem rozprostíral se; nebo øekl Hospodin, že vás chce zahladiti. 26 I modlil jsem se Hospodinu, øka: Panovníèe Hospodine, nezatracujž lidu svého, a to dìdictví svého, kteréž jsi vykoupil velikomocností svou, kteréž jsi vyvedl z Egypta v ruce silné. 27 Rozpomeniž se na služebníky své, Abrahama, Izáka a Jákoba; nepatøiž na tvrdost lidu tohoto, na bezbožnost jeho a na høíchy jeho, 28 Aby neøekli obyvatelé zemì té, z níž jsi nás vyvedl: Proto že nemohl Hospodin uvésti jich do zemì, kterouž zaslíbil jim, aneb že je mìl v nenávisti, vyvedl je, aby je pobil na poušti. 29 Však oni jsou lid tvùj a dìdictví tvé, kteréž jsi vyvedl v síle své veliké a v rameni svém vztaženém.