1 Všelikého pøikázaní, kteréž já pøikazuji tobì dnes, skuteènì ostøíhejte, abyste živi byli a rozmnožili se, a vešli k dìdiènému obdržení zemì, kterouž s pøísahou zaslíbil Hospodin otcùm vašim. 2 A rozpomínati se budeš na všecku cestu, kterouž tì vedl Hospodin Bùh tvùj již teï ètyøidceti let po poušti, aby ponížil tebe a zkusil tì, aby známé bylo, co jest v srdci tvém, budeš-li ostøíhati pøikázaní jeho, èili nic. 3 I ponížil tì a dopustil na tebe hlad, potom tì krmil mannou, kteréž jsi ty neznal, ani otcové tvoji, aby známé uèinil tobì, že ne samým chlebem živ bude èlovìk, ale vším tím, což vychází z úst Hospodinových, živ bude èlovìk. 4 Roucho tvé nevetšelo na tobì, a noha tvá se neodhnetla, již od ètyøidceti let. 5 Znejž tedy v srdci svém, že jakož cvièí èlovìk syna svého, tak Hospodin Bùh tvùj cvièí tebe. 6 A ostøíhej pøikázaní Hospodina Boha svého, chodì po cestách jeho, a boje se jeho. 7 Nebo Hospodin Bùh tvùj uvozuje tì do zemì výborné, zemì, v níž jsou potokové vod, studnice a propasti prýštící se po údolích i po horách, 8 Do zemì hojné na pšenici a jeèmen, na vinice a fíky a jablka zrnatá, do zemì, v níž jest hojnost olivoví olej pøinášejícího a medu. 9 Zemì, v níž bez nedostatku chléb jísti budeš, a v nièemž nouze trpìti nebudeš, zemì, jejíž kamení jest železo, a z hor jejích mìï sekati budeš. 10 Kdyžkoli jísti budeš a nasytíš se, dobroøeèiti budeš Hospodina Boha svého za zemi výbornou, kterouž dal tobì. 11 Aniž se kdy toho dopouštìj, abys se mìl zapomenouti na Hospodina Boha svého, a neostøíhati pøikázaní a soudù jeho i ustanovení jeho, kteráž já dnes pøikazuji tobì, 12 Aby, když bys jedl a nasycen byl, a domù krásných nastavìje, v nich bys bydlil, 13 A volové i ovce tvé rozmnoženy byly by, støíbra také a zlata mìl bys mnoho, a hojnost ve všech vìcech svých, 14 Nepozdvihlo se srdce tvé, a zapomenul bys na Hospodina Boha svého, kterýž tì vyvedl z zemì Egyptské, z domu služby, 15 A vedl tì pøes poušꜜ velikou a hroznou, na níž byli hadové ohniví a štírové, poušꜜ žíznivou, na níž nebylo žádné vody, a vyvedl tobì vodu z pøetvrdé skály, 16 Kterýž tì krmil na poušti mannou, o kteréž nevìdìli otcové tvoji, aby tì potrápil a zkusil tebe, naposledy však aby dobøe uèinil tobì. 17 Aniž øíkej v srdci svém: Moc má a síla ruky mé zpùsobila mi tato zboží, 18 Ale pamatuj na Hospodina Boha svého, nebo on dává tobì moc k dobývání zboží, aby utvrdil smlouvu svou, kterouž s pøísahou uèinil s otci tvými, jakož to ukazuje dnešní den. 19 Pakli zapomena se na Hospodina Boha svého, postoupil bys po bozích cizích, a sloužil bys jim a klanìl bys se jim: osvìdèuji proti vám dnes, že koneènì zahynete. 20 Jako pohané, kteréž Hospodin zahladil pøed tváøí vaší, tak zahynete, proto že jste neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého.