1 Také mi ukázal Panovník Hospodin, a aj, byl koš ovoce letního. 2 A øekl: Co ty vidíš, Amose? I øekl jsem: Koš ovoce letního. Opìt mi øekl Hospodin: Pøišeltì konec lidu mému Izraelskému, nebuduꜜ již více promíjeti jemu. 3 Proèež kvíliti budou zpìvové chrámoví v ten den, praví Panovník Hospodin. Množství mrtvých, mlèe, namece na všelijaké místo. 4 Slyštež to vy, kteøíž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z zemì, 5 Øíkajíce: Skoro-liž pomine novmìsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevøeli obilnice, abychom ujímali efi, a pøivìtšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými, 6 Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár støevícù, nadto abychom plevy obilné prodávali? 7 Pøisáhl Hospodin skrze dùstojnost Jákobovu: Žeꜜ se nezapomenu na vìky na všecky skutky jejich. 8 Nad tím-liž by se netøásla i zemì, a nekvílil by každý, kdož pøebývá na ní? Proto-liž by nemìla vystoupiti všecka jako potok, a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským? 9 Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, uèiním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den. 10 A promìním svátky vaše v kvílení, a všecky zpìvy vaše v naøíkání, a zpùsobím to, že bude na každých bedrách žínì, a na každé hlavì lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední vìci její jako den hoøkosti. 11 Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeò vody, ale slyšení slov Hospodinových, 12 Tak že toulati se budou od moøe až k moøi, a od pùlnoci až na východ bìhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou. 13 V ten èas umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní, 14 Kteøíž pøisahají skrze ohavnost Samaøskou, a øíkají: Živꜜ jest Bùh tvùj, ó Dan, a živa jest cesta Bersabé. I padnou, a nepovstanou více.