1 Bìda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samaøskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u tìch národù, k nimž se scházejí dùm Izraelský. 2 Projdìte až do Chalne, a odtud jdìte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédnìte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li vìtší jejich kraj nežli kraj váš? 3 Kteøíž smyslíte, že jest daleko den bídy, a pøistavujete stolici nátisku. 4 Kteøíž léhají na ložcích slonových, a rozkošnì sobì poèínají na postelích svých, kteøíž jídají berany z stáda a telata nejtuènìjší, 5 Pøizpìvujíce k loutnì jako David, vymýšlejíce sobì nástroje muzické. 6 Kteøíž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou èitelni bolesti pro potøení Jozefovo. 7 Proèež jižꜜ pùjdou v zajetí v prvním houfu stìhujících se, a tak nastane žalost tìm, kteøíž sobì rozkošnì poèínají. 8 Pøisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bùh zástupù: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i palácù jeho nenávidím, proèež vydám mìsto i vše, což v nìm jest. 9 I stane se, že pozùstane-li deset osob v domì jednom, i ti zemrou. 10 A vezme nìkoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohøeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještì s tebou kdo? I dí: Není žádného. I øekne: Mlè, proto že nepøipomínali jména Hospodinova. 11 Nebo aj, Hospodin pøikáže, a bíti bude na dùm veliký pøívaly, a na dùm menší rozsedlinami. 12 Zdaliž koni bìžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati mùže voly? Nebo jste promìnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek, 13 Vy, kteøíž se veselíte, ano není z èeho, øíkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobì rohù? 14 Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bùh zástupù, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.