1 A tak zachováni jsouce, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita. 2 Lidé pak toho ostrova velikou pøívìtivost k nám ukázali. Nebo zapálivše hranici drev, pøijali nás všecky, pro déšꜜ, kterýž v tu chvíli byl, a pro zimu. 3 A když Pavel sebral drahnì roždí a kladl na oheò, ještìrka, utíkajíc pøed horkem, pøipjala se k ruce jeho. 4 A když uzøeli lidé toho ostrovu, ano ještìrka visí u ruky jeho, øekli jedni k druhým: Jistì èlovìk tento jest vražedlník; neb aè z moøe vyšel, však pomsta Boží nedá jemu živu býti. 5 Ale on støásl tu ještìrku do ohnì, a nic se jemu zlého nestalo. 6 Oni pak oèekávali, že oteèe, aneb padna, pojednou umøe. A když toho dlouho èekali a vidìli, že se mu nic zlého nestalo, zmìnivše myšlení své, pravili, že jest on bùh. 7 Na tìch pak místech mìl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius, kterýžto pøijav nás k sobì, za tøi dni pøátelsky u sebe v hospodì choval. 8 I pøihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a èervenou nemoc. K nìmuž všed Pavel, a pomodliv se, vzložil na nìj ruce a uzdravil jej. 9 A když se to stalo, tedy i jiní, kteøíž na ostrovì tom nemocní byli, pøistupovali, a byli uzdravováni. 10 Ctili nás pak velice, a když jsme se mìli pryè plaviti, nakladli nám na lodí toho, èehož potøebí bylo. 11 A po tøech mìsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrovì pøes zimu, majici za erb Kastora a Polluxa. 12 A když jsme pøijeli do Syrakusis, zùstali jsme tu za tøi dni. 13 A odtud okolo plavíce se, pøišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den pøijeli jsme do Puteolos. 14 Kdežto nalezli jsme bratøí, kteøíž nás prosili, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme šli k Øímu. 15 Odkudž, když o nás uslyšeli bratøí, vyšli proti nám až na rynk Appiùv a ke Tøem krèmám. Kteréžto uzøev Pavel, podìkoval Bohu a poèal býti dobré mysli. 16 A když jsme pøišli do Øíma, setník dal vìznì v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuštìno, aby sám bydlil s žoldnéøem, kterýž ho ostøíhal. 17 I stalo se po tøech dnech, svolal Pavel muže pøední z Židù. A když se sešli, øekl k nim: Muži bratøí, já nic neuèiniv proti lidu ani proti obyèejùm otcovským, jat jsa, z Jeruzaléma vydán jsem v ruce Øímanùm, 18 Kteøíž vyslyševše mne, chtìli mne propustiti, protože žádné viny hodné smrti na mnì nebylo. 19 Ale když Židé tomu odpírali, pøinucen jsem odvolati se k císaøi, ne jako bych mìl co národ svùj žalovati. 20 A protož z té pøíèiny povolal jsem vás, žádostiv jsa vidìti vás a s vámi promluviti; nebo pro nadìji lidu Izraelského øetìzem tímto svázán jsem. 21 A oni øekli jemu: Myꜜ jsme žádného psaní nemìli o tobì z Židovstva, aniž kdo z bratøí pøijda, vypravoval nám, aneb mluvil co zlého o tobì. 22 Ale žádámeꜜ od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektì, že se jí všudy odpírá. 23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k nìmu, jimžto s osvìdèováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víøe o Ježíšovi z Zákona Mojžíšova a Prorokù, od jitra až do veèera. 24 A nìkteøí uvìøili tomu, což Pavel vypravoval, nìkteøí pak nevìøili. 25 A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, k nimžto promluvil Pavel toto jedno slovo: Jistì žeꜜ jest dobøe Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcùm našim, 26 Øka: Jdi k lidu tomuto a rciž jim: Sluchem slyšeti budete, a nesrozumíte, a hledíce hledìti budete, a neuzøíte. 27 Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima tìžce slyšeli, a oèi své zamhouøili, aby snad nevidìli oèima, a ušima neslyšeli, a srdcem nerozumìli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. 28 Budiž vám tedy známo, že jest pohanùm posláno toto spasení Boží, a oniꜜ slyšeti budou. 29 A když on to propovìdìl, odešli Židé, majíce mezi sebou mnohé hádky. 30 Pavel pak trval za celé dvì létì v hospodì své, a pøijímal všecky, kteøíž pøicházeli k nìmu, 31 Káže o království Božím a uèe tìm vìcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez pøekážky.