1 A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poruèen jest i Pavel i nìkteøí jiní vìzòové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým. 2 Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moøe. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky. 3 Druhý pak den pøiplavili jsme se k Sidonu. A tu Julius pøívìtivì se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k pøátelùm, u nich mìl pohodlí. 4 A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám. 5 A tak pøeplavivše se pøes moøe Cilické a Pamfylické, pøišli jsme do mìsta Myry, kteréž jest v krajinì, jenž slove Lycia. 6 A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž mìla plouti do Vlach, uvedl nás na ni. 7 A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva pøiplouli proti Gnidum, a vítr nám bránil pøiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny. 8 A sotva ji pomíjeti mohše, pøijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pìkný bøeh, od kteréhožto nedaleko bylo mìsto Lasea. 9 Když pak drahný èas pøešel, a již bylo nebezpeèné plavení, (neb již byl i pùst pominul,) napomínal jich Pavel, 10 Øka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životù našich toto plavení bude. 11 Ale setník více vìøil správci lodí a marináøi, nežli tomu, co Pavel pravil. 12 A když nebylo tu pøíhodného pøístavu, kdež by pobyli pøes zimu, mnozí tak radili, aby se pøedce pustili odtud, zda by jak mohli, pøijedouce do Fenicen, pøes zimu tu pobýti na bøehu Kréty, kterýž leží k vìtru nešpornímu a k vìtru více než západnímu. 13 A když poèal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umínìnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty. 14 Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouølivý pùlnoèní, kterýž slove Euroklydon. 15 A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti vìtru, pustivše ji po vìtru, tak jsme se vezli. 16 A pøibìhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti èlun u bárky. 17 Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpeèné, spustivše èlun, tak se plavili. 18 A když bouøe vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladù, metali ven. 19 A tøetí den i to nádobí bárce potøebné svýma rukama vyházeli jsme. 20 A když ani slunce se neukázalo ani hvìzdy za mnoho dní, a bouøe vždy vìtší nastávala, již byla všecka nadìje o vysvobození našem odjata. 21 A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostøed nich, øekl: Mìli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpeèenství tohoto a škody 22 A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboꜜ nezahyne žádný z vás, kromì bárky samé. 23 Nebo této noci ukázal mi se andìl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím, 24 Øka: Neboj se, Pavle, pøed císaøem máš státi, a aj, dalꜜ jest tobì Bùh všecky, kteøíž se plaví s tebou. 25 Protož buïte dobré mysli, muži; neboꜜ já vìøím Bohu, žeꜜ se tak stane, jakž jest mi mluveno. 26 Mámeꜜ se pak dostati na nìjaký ostrov. 27 A když již byla ètrnáctá noc, a my se plavili po moøi Adriatickém, okolo pùlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nìjaká. 28 Kteøížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktù; a odjevše odtud malièko, opìt spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktù. 29 A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky ètyøi kotve, žádali, aby den byl. 30 Chtìli pak marináøi utéci z bárky, pustivše èlun do moøe, pod zámyslem, jako by chtìli od pøedku lodí kotve roztahovati, 31 I øekl Pavel setníkovi a žoldnéøùm: Nezùstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti. 32 Tedy žoldnéøi utínali provazy u èlunu, a pustili jej, aby pryè plynul. 33 A když již dnìlo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, øka: Již jest tomu dnes ètrnáctý den, jakž oèekávajíce, trváte laèní, nic nejedouce. 34 Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne. 35 A to povìdìv, vezma chléb, díky vzdával Bohu pøede všemi, a rozlomiv, poèal jísti. 36 A tak potìšeni byvše všickni, pojedli i oni. 37 Bylo pak nás všech osob na lodí dvì stì sedmdesáte a šest. 38 A nasyceni jsouce pokrmem, oblehèovali bárku, vysýpajíce pšenici do moøe. 39 A když byl den, nemohli zemì vidìti, než okøídlí nìjaké znamenali, ano má bøeh, k nìmuž myslili, kdyby jak mohli pøistáti s lodí. 40 A vytáhše kotvy, pustili se po moøi, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k vìtru, táhli se k bøehu. 41 Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moøe schází, tu se zastavila lodí. A pøední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln. 42 Tedy žoldnéøi radili setníkovi, aby vìznì zmordovali, aby jim nìkterý vyplyna, neutekl. 43 Ale setník chtìje zachovati Pavla, nedal toho uèiniti. I rozkázal tìm, kteøíž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moøe a vyplynuli na zem, 44 Jiní pak aby na dskách plynuli a nìkteøí na tìch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.