1 I stalo se, když Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, pøišel do Efezu, a nalezna tu nìkteré uèedlníky, 2 Øekl k nim: Pøijali-li jste Ducha svatého, uvìøivše? A oni øekli jemu: Ba, aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý. 3 On pak øekl jim: Naèež tedy pokøtìni jste? A oni øekli: Køtìni jsme køtem Janovým. 4 I øekl Pavel: Janꜜ zajisté køtil køtem pokání, pravì lidu, aby v toho, kterýž mìl po nìm pøijíti, vìøili, to jest v Krista Ježíše. 5 Kteøíž pak toho uposlechli, pokøtìni jsou ve jméno Pána Ježíše. 6 A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil Duch svatý na nì, i mluvili jazyky rozliènými, a prorokovali. 7 A bylo všech spolu okolo dvanácti mužù. 8 Tedy Pavel všed do školy, smìle a svobodnì mluvil za tøi mìsíce, hádaje se a uèe o království Božím. 9 A když se nìkteøí zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestì Boží pøede vším množstvím, odstoupiv od nich, oddìlil uèedlníky, na každý den kázání èinì v škole nìjakého Tyranna. 10 A to se dálo za dvì létì, takže všickni, kteøíž pøebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Øekové. 11 A divy veliké èinil Bùh skrze ruce Pavlovy, 12 Takže i šátky a fìrtochy od jeho tìla na nemocné nosívali, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové neèistí vycházeli z nich. 13 Tedy pokusili se nìkteøí z Židù tulákù, kteøíž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad tìmi, jenž mìli duchy neèisté, øíkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel. 14 A bylo jich sedm synù jednoho Žida, jménem Scevy, pøedního knìze, kteøíž to èinili. 15 Tedy odpovìdìv duch zlý, øekl: Ježíše znám, a o Pavlovi vím, ale vy kdo jste? 16 A oboøiv se na nì èlovìk ten, v kterémž byl duch zlý, a opanovav je, zmocnil se jich, takže nazí a zranìní vybìhli z domu toho. 17 A to známo uèinìno jest všechnìm Židùm i Øekùm bydlícím v Efezu, a spadla bázeò na nì na všecky. I oslaveno jest jméno Pána Ježíše. 18 Mnozí pak z vìøících pøicházeli, vyznávajíce se a zjevujíce skutky své. 19 Mnozí také z tìch, kteøíž se s marnými umìními obírali, snesše knihy o tìch vìcech, spálili je pøede všemi; a poèetše cenu jejich, shledali toho padesáte tisícù penìz. 20 Tak jest mocnì rostlo slovo Pánì a zmocòovalo se. 21 A když se to všecko dokonalo, uložil Pavel v duchu svém, aby projda Macedonii a Achaii, šel do Jeruzaléma, øka: Když pobudu tam, musímꜜ také i na Øím pohledìti. 22 I poslav dva z tìch, jenž mu pøisluhovali, do Macedonie, Timotea a Erasta, sám pozùstal v Azii do èasu. 23 Tedy stala se v ten èas nemalá bouøka pro cestu Boží. 24 Nebo zlatník jeden, jménem Demetrius, kterýž dìlával chrámy støíbrné modly Diány, nemalý zisk pøivodil øemeslníkùm. 25 Kteréž svolav, i ty, kteøíž byli k tìm podobných vìcí dìlníci, øekl jim: Muži, víte, že z tohoto øemesla jest živnost naše. 26 A vidíte i slyšíte, že netoliko v Efezu, ale témìø po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství lidu, pravì: Že to nejsou bohové, kteøíž jsou rukama udìlaní. 27 A protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti naší pøítrž nestala, ale také i veliké bohynì Diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepøišlo k zkáze dùstojenství její, kteroužto všecka Azia i všecken svìta okršlek ctí. 28 To uslyšavše a naplnìni jsouce hnìvem, zkøikli økouce: Veliká jest Diána Efezských. 29 I naplnìno jest všecko mìsto rozbrojem, a valili se všickni spolu na plac, pochopivše Gáia a Aristarcha, Macedonské, tovaryše cesty Pavlovy. 30 Pavlovi pak, když chtìl jíti k lidu, nedopustili uèedlníci. 31 Ano i nìkteøí z pøedních mužù Azianských, kteøíž jemu pøáli, poslavše k nìmu, prosili ho, aby se nedával do toho hluku. 32 A jedni tak, jiní jinak køièeli; nebo byla obec zbouøena, a mnozí nevìdìli, proè jsou se sbìhli. 33 Z zástupu pak nìkteøí Alexandra nìjakého táhli k mluvení, kteréhož i Židé k tomu nutili. Alexander pak pokynuv rukou, chtìl zprávu dáti lidu. 34 Ale jakž poznali, že jest Žid, ihned se stal jednostejný všech hlas, jako za dvì hodinì volajících: Veliká jest Diána Efezských. 35 A když písaø pokojil zástup, øekl: Muži Efezští, i kdož z lidí jest, ješto by nevìdìl, že mìsto Efezské slouží veliké bohyni Diánì a od Jupitera spadlému obrazu? 36 A ponìvadž tomu odpíráno býti nemùže, slušné jest, abyste se upokojili a nic kvapnì neèinili. 37 Pøivedli jste zajisté lidi tyto, kteøíž nejsou ani svatokrádce ani ruhaèi bohynì vaší. 38 Jestliže pak Demetrius a ti, kteøíž jsou s ním øemeslníci, mají s kým jakou pøi, však bývá obecný soud, a jsou k tomu konšelé. Nechaꜜ jedni druhé viní. 39 Pakli èeho jiného hledáte, i toꜜ mùž v poøádném svolání obce skoncováno býti. 40 Nebo strach jest, abychom nedošli nesnáze pro tu bouøku dnešní, ponìvadž žádné pøíèiny není, kterouž bychom mohli pøedložiti, proè jsme se tuto sbìhli. A to povìdìv, rozpustil lid.