1 Potom pak Pavel vyšed z Atén, pøišel do Korintu. 2 A nalezl jednoho Žida, jménem Akvilu, jenž byl rodem z Pontu, kterýž nedávno byl pøišel z Vlach, i s Priscillou manželku svou, (protože byl rozkázal Klaudius, aby všickni Židé z Øíma vyšli), i pøivinul se k nim. 3 A že byl téhož øemesla jako oni, bydlil u nich a dìlal; a bylo øemeslo jejich stany dìlati. 4 I hádal se v škole na každou sobotu a k získání pøivodil i Židy i Øeky. 5 A když pøišli z Macedonie Sílas a Timoteus, roznìcoval se v duchu Pavel, osvìdèuje Židùm, že Ježíš jest Kristus. 6 A když jemu oni odporovali a rouhali se, vyraziv prach z roucha svého, øekl k nim: Krev vaše budiž na hlavu vaši. Já èist jsa, hned pùjdu ku pohanùm. 7 A jda odtud, všel do domu èlovìka jednoho, jménem Justa, ctitele Božího, kteréhož dùm byl u samé školy. 8 Krispus pak, kníže školy, uvìøil Pánu se vším domem svým, a mnozí z Korintských slyšíce, uvìøili a køtìni byli. 9 I øekl Pán v noci u vidìní Pavlovi: Neboj se, ale mluv a nemlè. 10 Nebꜜ já s tebou jsem, a žádnýꜜ nesáhne na tebe, aꜜ by zle uèinil; nebo mnoho mám lidu v tomto mìstì. 11 I byl tu pùl druhého léta, káže jim slovo Boží. 12 Když pak Gallio vladaøem byl v Achaii, povstali jednomyslnì Židé proti Pavlovi, a pøivedli jej pøed soudnou stolici, 13 Pravíce: Tento navodí lidi, aby proti Zákonu ctili Boha. 14 A když Pavel mìl již otevøíti ústa, øekl Gallio k Židùm: Ó Židé, jestliže by co nepravého stalo se, nebo nešlechetnost nìjaká, slušnì bych vás vyslyšel. 15 Pakliꜜ jsou jaké hádky o slovích a o jméních a Zákonu vašem, vy sami k tomu pøihlédnìte. Jáꜜ toho soudce býti nechci. 16 I odehnal je od soudné stolice. 17 Tedy Øekové všickni, uchopivše Sostena, kníže školy Židovské, bili jej tu pøed soudnou stolicí, a Gallio na to nic nedbal. 18 Pavel pak, pobyv tam ještì za mnoho dní, i rozžehnav se s bratøími, plavil se do Syrie, a s ním spolu Priscilla a Akvila, oholiv hlavu v Cenchreis; nebo byl uèinil slib. 19 I pøišel do Efezu a nechal jich tu; sám pak všed do školy, hádal se s Židy. 20 A když ho prosili, aby tu déle pobyl u nich, nepovolil. 21 Ale požehnav jich, øekl: Musím já jistotnì svátek ten, kterýž nastává, v Jeruzalémì slaviti, ale navrátím se k vám zase, bude-li vùle Boží. I bral se z Efezu. 22 A pøišed do Cesaree, vstoupil do Jeruzaléma, a pozdraviv církve, odtud šel do Antiochie. 23 A pobyv tu za nìkterý èas, odšel a procházel poøád Galatskou krajinu a Frygii, potvrzuje všech uèedlníkù. 24 Žid pak nìjaký, jménem Apollo, rodem z Alexandrie, muž výmluvný, pøišel do Efezu, uèený v Písmì. 25 Ten byl poèáteènì nauèen cestì Pánì, a jsa vroucího ducha, horlivì mluvil a uèil pilnì tìm vìcem, kteréž jsou Pánì, znaje toliko køest Janùv. 26 A ten poèal smìle a svobodnì mluviti v škole. Kteréhož slyševše Priscilla a Akvila, pøijali ho k sobì a dokonaleji vypravovali jemu o cestì Boží. 27 A když chtìl jíti do Achaie, bratøí napomenuvše ho, psali uèedlníkùm, aby jej pøijali. Kterýžto když tam pøišel, mnoho prospìl tìm, kteøíž uvìøili skrze milost Boží. 28 Nebo náramnì pøemáhal Židy, zjevnì pøede všemi jim toho dokazuje z Písem, že Ježíš jest Kristus.