1 A prošedše mìsto Amfipolim a Apollonii, pøišli do Tessaloniky, kdež byla Židovská škola. 2 Tedy Pavel podle obyèeje svého všel k nim, a po tøi soboty kázal jim z Písem, 3 Otvíraje a pøedkládaje to, že mìl Kristus trpìti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvìstuji vám. 4 I uvìøili nìkteøí z nich, a pøipojili se Pavlovi a Sílovi, i Øekù nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemálo. 5 Ale zažženi jsouce závistí Židé pravdì nepovolní, a pøivzavše k sobì nìkteré lehkomyslné a zlé lidi, shlukše se, zbouøili mìsto, a útok uèinivše na dùm Jázonùv, hledali jich, aby je vyvedli pøed lid. 6 A nenalezše jich, táhli Jázona a nìkteré bratøí k starším mìsta, køièíce: Tito, kteøíž všecken svìt bouøí, ti sem také pøišli, 7 Kteréž pøijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císaøskému èiní, pravíce býti králem jiného, jménem Ježíše. 8 A tak zbouøili obec i starší mìsta, kteøíž od nich to slyšeli. 9 Ale oni pøijavše dosti uèinìní od Jázona a jiných, propustili je. 10 Bratøí pak hned v noci vypustili i Pavla i Sílu do Berie. Kteøížto pøišedše tam, vešli do školy Židovské. 11 A ti byli udatnìjší nežli Tessalonitští, kteøížto pøijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty vìci byly, jakž kázal Pavel. 12 A tak mnozí z nich uvìøili, i Øecké ženy poctivé i mužù nemálo. 13 A když zvìdìli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, pøišli také tam, bouøíce zástupy. 14 Ale hned bratøí vypustili Pavla, aby šel jako k moøi; Sílas pak a Timoteus zùstali tu. 15 Ti pak, kteøíž provodili Pavla, dovedli ho až do Atén. A vzavše poruèení k Sílovi a k Timoteovi, aby pøišli k nìmu, což nejspíše mohou, šli zase. 16 A když Pavel èekal jich v Aténách, roznìcoval se v nìm duch jeho, vida to mìsto oddané býti modloslužbì. 17 I rozmlouval s Židy a nábožnými lidmi v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s tìmi, kteøíž se koli nahodili. 18 Tedy nìkteøí z epikureù a stoických mudrákù hádali se s ním. A nìkteøí øekli: I co tento žváè chce povìdíti? Jiní pak pravili: Zdá se býti nìjakých cizích bohù zvìstovatel. Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval. 19 I popadše jej, vedli ho do Areopágu, a øekli jemu: Mùžeme-li vìdìti, jaké jest to uèení nové, kteréž vypravuješ? 20 Nebo nové jakési vìci vkládáš v uši naše, protož chceme vìdìti, co by to bylo. 21 (Aténští zajisté všickni, i ti, kteøíž tu byli hosté, k nièemuž jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti nìco nového.) 22 Tedy Pavel, stoje uprostøed Areopágu, øekl: Muži Aténští, vidím vás býti všelijak pøíliš nábožné lidi. 23 Nebo procházeje se a spatøuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltáø, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož vy ctíte neznajíce, tohoꜜ já zvìstuji vám. 24 Bùh ten, kterýž stvoøil svìt i všecko, což jest na nìm, ten jsa Pánem nebe i zemì, nebydlí v chrámích rukou udìlaných, 25 Aniž bývá ctìn lidskýma rukama, jako by nìèeho potøeboval, ponìvadž on dává všechnìm život i dýchání i všecko. 26 A uèinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby pøebývalo na tváøi vší zemì, vymìøiv jim uložené èasy a cíle pøebývání jejich, 27 Aby hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, aèkoli není daleko od jednoho každého z nás. 28 Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i nìkteøí z vašich poetù povìdìli: Že i rodina jeho jsme. 29 Rodina tedy Boží jsouce, nemámeꜜ se domnívati, že by Bùh zlatu neb støíbru neb kamenu, øemeslem anebo dùvtipem lidským vyrytému, byl podoben. 30 Nebo èasy této neznámosti pøehlídaje Bùh, již nyní zvìstuje lidem všechnìm všudy, aby pokání èinili, 31 Protože uložil den, v kterémžto souditi bude všecken svìt v spravedlnosti skrze muže, kteréhož jest k tomu vystavil, slouže k víøe o tom všechnìm, vzkøíšením jeho z mrtvých. 32 Uslyševše pak o vzkøíšení z mrtvých, nìkteøí se posmívali, a nìkteøí øekli: Budeme tì slyšeti o tom po druhé. 33 A tak Pavel vyšel z prostøedku jejich. 34 Nìkteøí pak muži, pøídržíce se ho, uvìøili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi.