1 Pøišel pak do Derben a do Lystry, aj, uèedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky vìøící, ale otce mìl Øeka. 2 Tomu svìdectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystøe a v Ikonii bratøí. 3 Toho sobì oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obøezal jej, pro Židy, kteøíž byli v tìch místech; nebo vìdìli všickni, že otec jeho byl Øek. 4 A když chodili po mìstech, vydávali jim k ostøíhání ustanovení zøízená od apoštolù a od starších, kteøíž byli v Jeruzalémì. 5 A tak církve utvrzovaly se u víøe a rozmáhaly se v poètu na každý den. 6 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabránìno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii, 7 Pøišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšùv. 8 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady. 9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidìní, jako by muž nìjaký Macedonský stál, a prosil ho, øka: Pøijda do Macedonie, pomoz nám. 10 A jakž to vidìní vidìl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištìni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium. 11 Protož pustivše se od Troady, pøímým bìhem pøiplavili jsme se do Samotracie a nazejtøí do Neapolis, 12 A odtud do Filippis, kteréžto jest první mìsto krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zùstali jsme v tom mìstì za nìkolik dní. 13 V den pak sobotní vyšli jsme ven za mìsto k øece, kdež býval obyèej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly. 14 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v mìstì Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevøel Pán, aby to pilnì rozsuzovala, co se od Pavla pravilo. 15 A když pokøtìna byla i dùm její, prosila, økuci: Ponìvadž jste mne soudili vìrnou Pánu býti, vejdìtež do domu mého, a pobuïte u mne. I pøinutila nás. 16 I stalo se, když jsme šli k modlitbì, že dìveèka nìjaká, mající ducha vìštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek pøinášela pánùm svým budoucích vìcí pøedpovídáním. 17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, økuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteøížto zvìstují nám cestu spasení. 18 A to èinívala za mnoho dní. Pavel pak tìžce to nesa, a obrátiv se, øekl duchu tomu: Pøikazuji tobì ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle. 19 A vidìvše páni její, že jest odešla nadìje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk pøed úøad. 20 A postavivše je pøed úøedníky, øekli: Tito lidé bouøí mìsto naše, jsouce Židé, 21 A zvìstují obyèeje, kterýchž nám nesluší pøijíti ani zachovávati, ponìvadž jsme my Øímané. 22 I povstala obec proti nim. A úøedníci, roztrhše suknì jejich, kázali je metlami mrskati. 23 A množství ran jim davše, vsadili je do žaláøe, pøikázavše strážnému žaláøe, aby jich pilnì ostøíhal. 24 Tedy on takové maje pøikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláøe, a nohy jejich sevøel kladou. 25 O pùlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písnièky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vìzòové. 26 A vtom pojednou zemì tøesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláøe, a hned se jim všecky dveøe otevøely a všech okovové spadli. 27 I procítiv strážný žaláøe a vida dveøe žaláøe otevøené, vytrhl meè, aby se zabil, domnívaje se, že vìzòové utekli. 28 I zkøikl naò Pavel hlasem velikým, øka: Neèiò sobì nic zlého, však jsme teï všickni. 29 A požádav svìtla, vbìhl k nim, a tøesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým. 30 I vyved je ven, øekl: Páni, co já mám èiniti, abych spasen byl? 31 A oni øekli: Vìø v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dùm tvùj. 32 I mluvili jemu slovo Pánì, i všechnìm, kteøíž byli v domu jeho. 33 A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokøtìn jest hned on i všecka èeled jeho. 34 A když je uvedl do domu svého, pøipravil jim stùl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvìøil Bohu. 35 A když bylo ve dne, poslali úøedníci služebníky, økouce: Vypusꜜ ty lidi. 36 I oznámil strážný žaláøe slova ta Pavlovi, pravì: Že poslali úøedníci, abyste byli propuštìni. Protož nyní vyjdouce, jdìtež v pokoji. 37 Ale Pavel øekl k nim: Zmrskavše nás zjevnì a bez vyslyšení, lidi Øímany, vsázeli do žaláøe, a již nyní nás chtìjí tajnì vyhnati? Nikoli, ale nechaꜜ sami pøijdou, a vyvedou nás. 38 Tedy povìdìli úøedníkùm služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Øímané byli. 39 A pøišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z mìsta. 40 I vyšedše z žaláøe, vešli k Lydii, a uzøevše bratøí, potìšili jich, i šli odtud.