1 Saul pak ještì dychtì po pohrùžkách a po mordu proti uèedlníkùm Pánì, šel k nejvyššímu knìzi, 2 A vyžádal od nìho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty které muže nebo ženy, aby svázané pøivedl do Jeruzaléma. 3 A když byl na cestì, stalo se, že již pøibližoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíèilo jej svìtlo s nebe. 4 A padna na zem, uslyšel hlas økoucí: Saule, Saule, proè mi se protivíš? 5 A on øekl: I kdo jsi, Pane? A Pán øekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoꜜ jest tobì proti ostnùm se zpìèovati. 6 A on tøesa se a boje se, øekl: Pane, co chceš, abych èinil? A Pán k nìmu: Vstaò a jdi do mìsta, a bude tobì povìdíno, co bys ty mìl èiniti. 7 Ti pak muži, kteøíž šli za ním, stáli, ohromeni jsouce, hlas zajisté slyšíce, ale žádného nevidouce. 8 I vstal Saul z zemì, a otevøev oèi své, nic nevidìl. Tedy pojavše ho za ruce, uvedli jej do Damašku. 9 I byl tu za tøi dni nevida, a nejedl nic, ani nepil. 10 Byl pak jeden uèedlník apoštolský v Damašku, jménem Ananiáš. I øekl k nìmu Pán u vidìní: Ananiáši. A on øekl: Aj, já, Pane. 11 A Pán k nìmu: Vstaò a jdi do ulice, kteráž slove Pøímá, a hledej v domì Judovì Saule, jménem Tarsenského. Nebo aj, modlí se, 12 A vidìl u vidìní muže, Ananiáše jménem, an jde k nìmu, a vzkládá naò ruku, aby zrak pøijal. 13 I odpovìdìl Ananiáš: Pane, slyšel jsem od mnohých o tom muži, kterak mnoho zlého èinil svatým tvým v Jeruzalémì. 14 A i zdeꜜ má moc od pøedních knìží, aby jímal všecky, kteøíž vzývají jméno tvé. 15 I øekl jemu Pán: Jdi, neboꜜ on jest má nádoba vyvolená, aby nosil jméno mé pøed pohany i krále, i pøed syny Izraelské. 16 Jáꜜ zajisté ukáži jemu, kterak on mnoho musí trpìti pro jméno mé. 17 I šel Ananiáš, a všel do toho domu, a vloživ ruce naò, øekl: Saule bratøe, Pán Ježíš poslal mne, kterýž se ukázal tobì na cestì, po níž jsi šel, abys zrak pøijal a naplnìn byl Duchem svatým. 18 A hned spadly s oèí jeho jako lupiny, a on prohlédl pojednou; a vstav, pokøtìn jest. 19 A pøijav pokrm, posilnil se. I zùstal Saul s uèedlníky, kteøíž byli v Damašku, za nìkoliko dní. 20 A hned v školách kázal Krista, pravì, že on jest Syn Boží. 21 I divili se náramnì všickni, kteøíž jej slyšeli, a pravili: Zdaliž toto není ten, jenž hubil v Jeruzalémì ty, kteøíž vzývali jméno toto, a sem na to pøišel, aby je svázané vedl k pøedním knìžím? 22 Saul pak mnohem více se zmocòoval a zahanboval Židy, kteøíž byli v Damašku, potvrzuje toho, že ten jest Kristus. 23 A když pøebìhlo drahnì dnù, radu mezi sebou na tom zavøeli Židé, aby jej zabili. 24 Ale zvìdìl Saul o tìch úkladech jejich. Ostøíhali také i bran ve dne i v noci, aby jej zahubili. 25 Ale uèedlníci v noci vzavše ho, spustili jej po provaze pøes zed v koši. 26 Pøišed pak Saul do Jeruzaléma, pokoušel se pøitovaryšiti k uèedlníkùm, ale báli se ho všickni, nevìøíce, by byl uèedlníkem. 27 Barnabáš pak pøijav jej, vedl ho k apoštolùm, a vypravoval jim, kterak na cestì vidìl Pána, a že mluvil s ním, a kterak v Damašku svobodnì mluvil ve jménu Ježíše. 28 I byl s nimi pøebývaje v Jeruzalémì, 29 A smìle mluvì ve jménu Pána Ježíše, a hádal se s Øeky; oni pak usilovali ho zabíti. 30 To zvìdìvše bratøí, dovedli ho do Cesaree, a poslali jej do Tarsu. 31 A tak sborové po všem Judstvu a Galilei i Samaøí mìli pokoj, vzdìlávajíce se, a chodíce v bázni Pánì, a rozhojòovali se potìšením Ducha svatého. 32 Stalo se pak, že Petr, když procházel všecky sbory, pøišel také k svatým, kteøíž byli v Lyddì. 33 I nalezl tu èlovìka jednoho, jménem Eneáše, již od osmi let na loži ležícího, kterýž byl šlakem poražený. 34 I øekl mu Petr: Eneáši, uzdravujeꜜ tebe Ježíš Kristus; vstaò a ustel sobì. A hned vstal. 35 I vidìli jej všickni, kteøíž bydlili v Lyddì a v Sáronì, kteøíž se obrátili ku Pánu. 36 Byla pak jedna uèedlnice v Joppen, jménem Tabita, což se vykládá Dorkas. Ta byla plná skutkù dobrých a almužen, kteréž èinila. 37 I stalo se v tìch dnech, že roznemohši se, umøela. Kteroužto umyvše, položili na síò vrchní. 38 A že byla blízko Lydda od Joppen, uslyšavše uèedlníci, že by tam byl Petr, poslali k nìmu dva muže, prosíce ho, aby sobì neobtìžoval pøijíti až k nim. 39 Tedy vstav Petr, šel s nimi. A když pøišel, vedli jej na síò. I obstoupily ho všecky vdovy, plaèíce a ukazujíce suknì a pláštì, kteréž jim dìlala, dokudž s nimi byla, Dorkas. 40 I rozkázav všechnìm vyjíti ven Petr, poklek na kolena, modlil se, a obrátiv se k tomu tìlu, øekl: Tabito, vstaò. A ona otevøela oèi své, a uzøevši Petra, posadila se. 41 A podav jí ruky Petr, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou. 42 I rozhlášeno jest to po všem mìstì Joppen, a uvìøili mnozí v Pána. 43 I stalo se, že za mnohé dni pozùstal Petr v Joppen u nìjakého Šimona koželuha.