1 Tedy øekl nejvyšší knìz: Jest-liž to tak? 2 A on øekl: Muži bratøí a otcové, slyšte. Bùh slávy ukázal se otci našemu Abrahamovi, když byl v Mezopotamii, prve než bydlil v Cháran. 3 A øekl k nìmu: Vyjdi z zemì své a z pøíbuznosti své, a pojï do zemì, kterouž ukáži tobì. 4 Tedy vyšel z zemì Kaldejské a bydlil v Cháran. A odtud, když umøel otec jeho, pøestìhoval jej do zemì této, v kteréžto vy nyní bydlíte. 5 A nedal jemu dìdictví v ní, ani šlépìje nožné, aè byl jemu ji slíbil dáti k vladaøství, i semeni jeho po nìm, když ještì nemìl dìdice. 6 Mluvil pak jemu Bùh takto: Budeꜜ símì tvé pohostinu v zemi cizí, a bude v službu podrobeno, a zle s ním budou nakládati za ètyøi sta let. 7 Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, pravíꜜ Bùh. A potom zase vyjdou, a sloužiti mi budou na tomto místì. 8 I vydal jemu smlouvu obøízky. A tak on zplodil Izáka, a obøezal jej osmého dne, a Izák zplodil Jákoba, a Jákob 9 A patriarchové v nenávisti mìvše Jozefa, prodali jej do Egypta. Ale Bùh byl s ním, 10 A vysvobodil ho ze všech úzkostí jeho, a dal jemu milost a moudrost pøed tváøí faraona, krále Egyptského, takže ho uèinil úøedníkem nad Egyptem a nade vším domem svým. 11 Potom pøišel hlad na všecku zemi Egyptskou i Kananejskou, a soužení veliké, aniž mìli pokrmù otcové naši. 12 A uslyšev Jákob, že by obilé bylo v Egyptì, poslal tam otce naše nejprve. 13 A když je poslal po druhé, poznán jest Jozef od bratøí svých, a zjevena jest rodina Jozefova faraonovi. 14 Tedy poslav Jozef posly, pøistìhoval otce svého Jákoba, i všecku rodinu svou v osobách sedmdesáti a pìti. 15 I vstoupil Jákob do Egypta, a tam umøel on i otcové naši. 16 I pøeneseni jsou do Sichem, a pochováni v hrobì, kterýž byl koupil Abraham za støíbro od synù Emorových, otce Sichemova. 17 Když se pak pøibližoval èas zaslíbení, o kterémž byl pøisáhl Bùh Abrahamovi, rostl lid a množil se v Egyptì, 18 Až vtom povstal jiný král, kterýž neznal Jozefa. 19 Ten lstivì nakládaje s pokolením naším, trápil otce naše, takže musili vyhazovati nemluvòátka svá, aby se nerozplozovali. 20 V tom èasu narodil se Mojžíš, a byl velmi krásný, kterýžto chován jest za tøi mìsíce v domu otce svého. 21 A když vyložen byl na øeku, vzala jej dcera faraonova, a vychovala jej sobì za syna. 22 I vyuèen jest Mojžíš vší moudrosti Egyptské, a byl mocný v øeèech i v skutcích. 23 A když jemu bylo ètyøidceti let, vstoupilo na srdce jeho, aby navštívil bratøí své, syny Izraelské. 24 A uzøev jednoho, an bezpráví trpí, zastal ho a pomstil toho, kterýž bezpráví trpìl, zabiv Egyptského. 25 Domníval se zajisté, že bratøí jeho rozumìjí tomu, že skrze ruku jeho chce jim dáti Bùh vysvobození, ale oni nerozumìli. 26 Druhého pak dne ukázal se jim, když se vadili, i chtìl je v pokoj uvésti, øka: Muži, bratøí jste, i proè køivdu èiníte sobì vespolek? 27 Ten pak, kterýž èinil køivdu bližnímu svému, odehnal ho, øka: Kdo tì ustanovil knížetem a soudcím nad námi? 28 Což ty mne chceš zamordovati, jako jsi vèera zabil Egyptského? 29 I utekl Mojžíš pro ta slova a bydlil pohostinu v zemi Madianské, a tam zplodil dva syny. 30 A když se vyplnilo let ètyøidceti, ukázal se jemu na poušti hory Sinai andìl Pánì, v plameni ohnì ve køi. 31 A Mojžíš uzøev to, divil se tomu vidìní. A když blíže pøistoupil, aby to pilnìji spatøil, stal se k nìmu hlas Pánì: 32 Jáꜜ jsem Bùh otcù tvých, Bùh Abrahamùv a Bùh Izákùv a Bùh Jákobùv. I zhroziv se Mojžíš, neodvážil se patøiti. 33 I øekl jemu Pán: Zzuj obuv s noh svých; nebo místo, na kterémž stojíš, zemì svatá jest. 34 Vidìl jsem, vidìl trápení lidu svého, kterýž jest v Egyptì, a vzdychání jejich uslyšel jsem a sstoupil jsem, abych je vysvobodil. Protož nyní pojï, pošli tì do Egypta. 35 Toho Mojžíše, kteréhož se odepøeli, økouce: Kdo tì ustanovil knížetem a soudcí? tohoꜜ jest Bùh kníže a vysvoboditele poslal, skrze ruku andìla, kterýž se jemu ukázal ve køi. 36 A ten je vyvedl, èinì divy a zázraky v zemi Egyptské a na moøi Èerveném, i na poušti za ètyøidceti let. 37 Toꜜ jest ten Mojžíš, kterýž øekl synùm Izraelským: Proroka vám vzbudí Pán Bùh váš z bratøí vašich, podobnì jako mne, toho poslouchejte. 38 Onꜜ jest, kterýž byl mezi lidem na poušti s andìlem, kterýž mluvíval k nìmu na hoøe Sinai, i s otci našimi, kterýž pøijal slova živá, aby je nám vydal. 39 Jehož nechtìli poslušni býti otcové naši, ale zavrhli jej, a odvrátili se srdci svými do Egypta, 40 Økouce k Aronovi: Uèiò nám bohy, kteøíž by šli pøed námi; nebo Mojžíšovi tomu, kterýž nás vyvedl z zemì Egyptské, nevíme, co se pøihodilo. 41 I udìlali v tìch dnech tele, a obìtovali obìti modle, a veselili se v díle rukou svých. 42 I odvrátil se od nich Bùh, a vydal je, aby sloužili vojsku nebeskému, jakož napsáno jest v knihách Prorockých: Zdaliž jste mi obìti aneb dary obìtovali za ètyøidceti let na poušti, dome Izraelský? 43 Nýbrž nosili jste stánek modly Moloch, a hvìzdu boha vašeho Remfan, ta podobenství, kteráž jste zdìlali sobì, abyste se jim klanìli. Protož pøestìhuji vás za Babylon. 44 Stánek svìdectví mìli jsou otcové naši na poušti, jakož byl naøídil ten, jenž øekl Mojžíšovi, aby jej udìlal, podle zpùsobu toho, kterýž byl vidìl. 45 Kterýžto pøijavše otcové naši, vnesli jej s Jozue tam, kdež bylo prve vladaøství pohanù, kteréž vyhnal Bùh od tváøi otcù našich, až do dnù Davida. 46 Jenž nalezl milost pøed oblièejem Božím, a prosil, aby nalezl stánek Bohu Jákobovu. 47 Šalomoun pak udìlal jemu dùm. 48 Ale Nejvyšší nebydlí v domích rukou udìlaných, jakož dí prorok: 49 Nebe jest mi stolice a zemì podnož noh mých, i jakýž mi tedy dùm udìláte? praví Pán. Anebo jaké jest místo odpoèívání mého? 50 Zdaliž ruka má všeho toho neuèinila? 51 Tvrdošijní a neobøezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu svatému protivili, jakož otcové vaši, takž i vy. 52 Kterému z prorokù otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté ty, jenž pøedzvìstovali pøíchod spravedlivého tohoto, jehožto vy nyní zrádci a vražedníci jste. 53 Kteøíž jste vzali Zákon pùsobením andìlským, a neostøíhali jste ho. 54 Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých a škøipìli zuby na nìho. 55 On pak pln jsa Ducha svatého, pohledìv do nebe, uzøel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží. 56 I øekl: Aj, vidím nebesa otevøená a Syna èlovìka stojícího na pravici Boží. 57 A oni zkøikše hlasem velikým, zacpali uši své, a oboøili se jednomyslnì na nìj. 58 A vyvedše jej z mìsta, kamenovali ho. A svìdkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul. 59 I kamenovali Štìpána vzývajícího Boha a økoucího: Pane Ježíši, pøijmi ducha mého. 60 A poklek na kolena, zvolal hlasem velikým: Pane, nepokládej jim toho za høích. A to povìdìv, usnul v Pánu.