1 První zajisté knihu sepsalꜜ jsem, ó Teofile, o všech vìcech, kteréž zaèal Ježíš èiniti a uèiti, 2 Až do toho dne, v kterémžto dav pøikázání apoštolùm, kteréž byl skrze Ducha svatého vyvolil, vzhùru vzat jest. 3 Kterýmžto i zjevoval sebe samého živého po svém umuèení ve mnohých jistých dùvodích, za ètyøidceti dnù ukazuje se jim a mluvì o království Božím. 4 A shromáždiv se s nimi, pøikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby oèekávali zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode mne. 5 Nebo Jan zajisté køtil vodou, ale vy pokøtìni budete Duchem svatým po nemnohých tìchto dnech. 6 Oni pak sšedše se, otázali se ho, økouce: Pane, v tomto-li èasu napravíš království Izraelské? 7 I øekl jim: Neníꜜ vaše vìc znáti èasy anebo pøíhodnosti èasù, kteréžto Otec v moci své položil. 8 Ale pøijmete moc Ducha svatého, pøicházejícího na vás, a budete mi svìdkové, i v Jeruzalémì, i ve všem Judstvu, i v Samaøí, a až do posledních konèin zemì. 9 A to povìdìv, ani na to hledí, vzhùru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od oèí jejich. 10 A když za ním v nebe jdoucím pilnì hledìli, aj, dva muži postavili se podle nich v rouše bílém, 11 A øekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž vzhùru vzat jest od vás do nebe, takꜜ pøijde, jakž jste spatøili zpùsob jeho jdoucího do nebe. 12 Tedy navrátili se do Jeruzaléma od hory, jenž slove Olivetská, kteráž jest blízko Jeruzaléma, vzdálí cesty jednoho dne sváteèního. 13 A když pøišli domù, vstoupili do vrchního pøíbytku domu, kdež pøebývali, i Petr i Jakub, i Jan a Ondøej, Filip a Tomáš, Bartolomìj a Matouš, Jakub Alfeùv a Šimon Zelótes a Judas bratr Jakubùv. 14 Ti všickni byli trvajíce jednomyslnì na modlitbì a pokorné prosbì s ženami a s Marijí, matkou Ježíšovou, i s bratøími jeho. 15 V tìch pak dnech povstav Petr uprostøed uèedlníkù, øekl (a byl zástup lidí spolu shromáždìných okolo sta a dvadcíti): 16 Muži bratøí, musilo se naplniti Písmo to, kteréž pøedpovìdìl Duch svatý skrze ústa Davidova o Jidášovi, kterýž byl vùdce tìch, jenž jímali Ježíše. 17 Nebo byl pøièten k nám, a byl došel losu pøisluhování tohoto. 18 Ten zajisté obdržel pole ze mzdy nepravosti, a obìsiv se, rozpukl se na dvé, i vykydla se všecka støeva jeho. 19 A to známé jest uèinìno všechnìm pøebývajícím v Jeruzalémì, takže jest nazváno pole to vlastním jazykem jejich Akeldama, to jest pole krve. 20 Psáno jest zajisté v knihách Žalmù: Budiž pøíbytek jeho pustý, a nebuï, kdo by pøebýval v nìm, a opìt: Biskupství jeho vezmi jiný. 21 Protož musíꜜ to býti, aby jeden z tìch mužù, kteøíž jsou s námi bývali po všecken èas, v nìmž pøebýval mezi námi Pán Ježíš, 22 Poèav od køtu Janova až do dne toho, v kterémžto vzhùru vzat jest od nás, byl svìdkem spolu s námi vzkøíšení jeho. 23 Tedy postavili dva, Jozefa, jenž sloul Barsabáš, kterýž mìl pøíjmí Justus, a Matìje. 24 A modléce se, øekli: Ty, Pane, všech srdcí zpytateli, ukažiž, kterého jsi vyvolil z tìchto dvou, 25 Aby pøijal los pøisluhování tohoto a apoštolství, z nìhož jest vypadl Jidáš, aby odšel na místo své. 26 I dali jim losy. Spadl pak los na Matìje, i pøipojen jest z spoleèného snešení k jedenácti apoštolùm.