1 V ten den bude studnice otevøená domu Davidovu a obyvatelùm Jeruzalémským, k obmytí høícha i neèistoty. 2 Stane se také v ten den, praví Hospodin zástupù, že vyhladím jména modl z zemì, tak že nebudou pøipomínány více, nýbrž také i ty proroky a ducha neèistoty vyprázdním z zemì. 3 I stane se, prorokoval-li by nìkdo více, že jemu øeknou otec jeho a matka jeho, kteøíž jej zplodili: Nebudeš živ, proto že jsi lež mluvil ve jménu Hospodinovu. I probodnou jej otec jeho a matka jeho, kteøíž jej zplodili, že prorokoval. 4 A tak stane se v ten den, že se budou stydìti proroci ti, každý za vidìní své, když by prorokovali, aniž oblekou suknì z srstí, aby klamali. 5 Ale dí každý: Nejsem já prorok. Muž, kterýž zemi dìlá, jsem já; nebo mne uèil tomu èlovìk od dìtinství mého. 6 A dí-li kdo jemu: Jaké to máš rány na rukou svých? I odpoví: Jimiž jsem zbit v domì tìch, kteøíž mne milují. 7 Ó meèi, prociꜜ na pastýøe mého, a na muže bližního mého, praví Hospodin zástupù. Bí pastýøe, a rozprchnou se ovce, ale zase obrátím ruku svou k malièkým. 8 Nebo stane se po vší zemi této, praví Hospodin, že dvì èástky vyhlazeny budou v ní a zemrou, a tøetí v ní zanechána bude. 9 A i tu tøetí uvedu do ohnì, a pøeženu je, jako se pøehání støíbro, a zprubuji je, jako prubováno bývá zlato. Každý vzývati bude jméno mé, a já vyslyším jej. Øeknu: Lid mùj jest: a on dí: Hospodin jest Bùh mùj.