1 Napomínej jich, aꜜ jsou knížatùm a mocnostem poddáni, jich poslušni, a aꜜ jsou k každému skutku dobrému hotovi. 2 Žádnému aꜜ se nerouhají, nejsou svárliví, ale pøívìtiví, dokazujíce všeliké tichosti ke všem lidem. 3 Byliꜜ jsme zajisté i my nìkdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozlièným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce. 4 Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha, 5 Ne z skutkù spravedlnosti, kteréž bychom my èinili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého, 6 Kteréhož vylil na nás hojnì, skrze Jezukrista Spasitele našeho, 7 Abychom, ospravedlnìni jsouce milostí jeho, byli dìdicové v nadìji života vìèného. 8 Vìrnáꜜ jest øeè tato, a chciꜜ, abys tìch vìcí potvrzoval, aꜜ se snaží v dobrých skutcích pøedèiti všickni, kteøíž uvìøili Bohu. A toꜜ jsou ty vìci dobré, i lidem užiteèné. 9 Nemoudré pak otázky, a vyèítání rodù, a sváry, a hádky o vìci zákonní zastavuj; nebꜜ jsou neužiteèné a marné. 10 Èlovìka kacíøe po jednom neb druhém napomínání vyvrz, 11 Vìda, že takový jest pøevrácený, a høeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen. 12 Když pošli k tobì Artemana aneb Tychika, snaž se pøijíti ke mnì do Nikopolim; neb jsem umínil tu pøes zimu pobýti. 13 Zéna, uèeného v Zákonì, a Apollo s pilností vyprovoï, aꜜ v nièemž nemají nedostatku. 14 A nechažꜜ se také uèí i naši v dobrých skutcích pøedèiti, a zvláštì, kdež jsou toho potøeby, aby nebyli neužiteèní. 15 Pozdravují tì, kteøíž jsou se mnou, všickni. Pozdraviž tìch, kteøíž nás milují u víøe. Milost Boží budiž se všemi vámi. Amen. K Titovi, kterýž první biskup církve Kretenské skrze vzkládání rukou zøízen byl, psán z Nikopoli mìsta Macedonského.