1 Øekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobì odpoèinutí, aby tobì dobøe bylo? 2 Anobrž zdaliž Bóz ten pøíbuzný náš, s jehož jsi dìveèkami byla, nebude víti jeèmene na humnì noci této? 3 Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by pøestal jísti a píti. 4 A když pùjde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a pøijduc, pozdvihneš pláštì u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobì, co bys mìla èiniti. 5 Jížto Rut øekla: Cokoli mi rozkážeš, uèiním. 6 Šla tedy na to humno, a uèinila všecko, což jí rozkázala svegruše její. 7 Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé stohu; pøišla i ona tiše, a pozdvihši pláštì u noh jeho, položila se. 8 A když bylo o pùl noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho. 9 I øekl: Kdo jsi ty? A ona odpovìdìla: Já jsem Rut, dìvka tvá. Vztáhni køídlo pláštì svého na dìvku svou, nebo pøíbuzný jsi. 10 A on øekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Vìtší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládencù bohatých aneb chudých. 11 Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, èehož žádáš, uèiním tobì, nebo víꜜ všecko mìsto lidu mého, že jsi ty žena šlechetná. 12 A také jest to pravé, že jsem pøíbuzný tvùj, ale jestiꜜ pøíbuzný bližší nežli já. 13 Odpoèiniž tu pøes noc, a když bude ráno, jestližeꜜ on bude chtíti práva pøíbuznosti k tobì užiti, dobøe, nechꜜ užive. Pakliꜜ nebude chtíti práva užiti k tobì, já právem pøíbuznosti pojmu tebe, živꜜ jest Hospodin. Spiž tu až do jitra. 14 A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati mohl bližního svého; nebo peèoval Bóz, aby nìkdo nezvìdìl, že pøišla žena ta na humno. 15 A øekl: Pøines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, namìøiv jí šest mìr jeèmene, vložil na ni. I vešla do mìsta. 16 A pøišla k svegruši své. Kteráž øekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, což jí uèinil muž ten. 17 A øekla: Šest mìr tìchto jeèmene dal mi, nebo øekl ke mnì: Nenavrátíš se prázdná k svegruši své. 18 I øekla jí Noémi: Poèekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; neboꜜ neobleví muž ten, až tu vìc dnes k místu pøivede.