1 Potom vidìl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první zemì byla pominula, a moøe již nebylo. 2 A já Jan vidìl jsem mìsto svaté, Jeruzalém nový, sstupující od Boha s nebe, pøipravený jako nevìstu okrášlenou muži svému. 3 I slyšel jsem hlas veliký s nebe, økoucí: Aj, stánek Boží s lidmi, a bydlitiꜜ bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bùh s nimi bude, jsa jejich Bohem. 4 A setøeꜜ Bùh všelikou slzu s oèí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani køiku, ani bolesti nebude více; nebo první vìci pominuly. 5 I øekl ten, kterýž sedìl na trùnu: Aj, nové èiním všecko. I øekl mi: Napiš to. Neboꜜ jsou tato slova vìrná a pravá. 6 I dí mi: Již se stalo. Jáꜜ jsem Alfa i Omega, poèátek i konec. Jáꜜ žíznivému dám z studnice vody živé darmo. 7 Kdož zvítìzí, obdržíꜜ dìdiènì všecko, a buduꜜ jemu Bohem, a on mi bude synem. 8 Strašlivým pak, a nevìrným, a ohyzdným, a vražedlníkùm, a smilníkùm, a èarodìjníkùm, a modláøùm, i všechnìm lháøùm, pøipraven jest díl jejich v jezeøe, kteréž hoøí ohnìm a sirou, jenž jest smrt druhá. 9 I pøišel ke mnì jeden z sedmi andìlù, kteøíž mìli sedm koflíkù plných sedmi ran nejposlednìjších, a mluvil se mnou, øka: Pojï, ukážiꜜ nevìstu, manželku Beránkovu. 10 I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou, a ukázal mi mìsto veliké, ten svatý Jeruzalém, sstupující s nebe od Boha, 11 Mající slávu Boží. Jehož svìtlost byla podobná k kameni nejdražšímu, jako k kameni jaspidu, kterýž by byl zpùsobu køišꜜálového, 12 A mìlo zed velikou a vysokou, v níž bylo dvanácte bran, a na tìch branách dvanácte andìlù, a jména napsaná, kterážto jména jsou dvanáctera pokolení synù Izraelských. 13 Od východu slunce brány tøi, od pùlnoci brány tøi, od poledne brány tøi, od západu brány tøi. 14 A zed mìstská mìla základù dvanácte, a na nich jména dvanácti apoštolù Beránkových. 15 A ten, kterýž mluvil se mnou, mìl tøtinu zlatou, aby zmìøil mìsto i brány jeho i zed jeho. 16 Položení mìsta toho ètverhrané jest, jehož dlouhost tak veliká jest jako i širokost. I zmìøil to mìsto tøtinou a vymìøil dvanácte tisícù honù; dlouhost pak jeho, i širokost, i vysokost jednostejná jest. 17 I zmìøil zed jeho, a namìøil sto ètyøidceti a ètyøi loktù, mìrou èlovìka, kteráž jest míra andìla. 18 A bylo stavení zdi jeho jaspis, mìsto pak samo zlato èisté, podobné sklu èistému. 19 A základové zdi mìstské všelikým kamenem drahým ozdobeni byli. Základ první byl jaspis, druhý zafir, tøetí chalcedon, ètvrtý smaragd, 20 Pátý sardonyx, šestý sardius, sedmý chryzolit, osmý beryllus, devátý topazion, desátý chryzoprassus, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. 21 Dvanácte pak bran dvanácte perel jest, a jedna každá brána jest z jedné perly; a rynk mìsta zlato èisté jako sklo, kteréž se naskrze prohlédnouti mùže. 22 Ale chrámu jsem v nìm nevidìl; nebo Pán Bùh všemohoucí chrám jeho jest a Beránek. 23 A to mìsto nepotøebuje slunce ani mìsíce, aby svítily v nìm; nebo sláva Boží je osvìcuje, a svíce jeho jest Beránek. 24 A národové lidí k spasení pøišlých, v svìtle jeho procházeti se budou, a králové zemští pøenesou slávu a èest svou do nìho. 25 A brány jeho nebudou zavírány ve dne; noci zajisté tam nebude. 26 A snesou do nìho slávu a èest národù. 27 A nevejdeꜜ do nìho nic poskvròujícího, anebo pùsobícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteøíž napsaní jsou v knihách života Beránkova.