1 Píseò stupòù. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách. 2 Tehdážꜜ byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké vìci s nimi uèinil Hospodin. 3 Uèinilꜜ jest s námi veliké vìci Hospodin, a protož veselili jsme se. 4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu. 5 Ti, kteøíž se slzami rozsívali, s prozpìvováním žíti budou. 6 Sem i tam chodící lid s pláèem rozsívá drahé símì, ale potom pøijda, s plésáním snášeti bude snopy své.