1 Pøednímu z kantorù na gittit, Azafovi. 2 Plésejte Bohu, síle naší, prokøikujte Bohu Jákobovu. 3 Vezmìte žaltáø, pøidejte buben, harfu libou a loutnu. 4 Trubte trubou na novmìsíce, v uložený èas, v den slavnosti naší. 5 Nebo toꜜ jest ustavení v Izraeli, øád Boha Jákobova. 6 Na svìdectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili. 7 Osvobodil jsem, dí Bùh, od bøemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštìny byly. 8 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tì, vyslyšel jsem tì z skrýše hromu, zkušoval jsem tì pøi vodách sváru. Sélah. 9 Øeklꜜ jsem: Slyš, lide mùj, a osvìdèím se tobì, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati, 10 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klanìti bohu cizímu. 11 Já jsem Hospodin Bùh tvùj, kterýž jsem tì vyvedl z zemì Egyptské, otevøi jen ústa svá, a naplnímꜜ je. 12 Ale neuposlechl lid mùj hlasu mého, a Izrael nepøestal na mnì, 13 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých. 14 Ó byꜜ mne byl lid mùj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil, 15 Tudíž bych já byl nepøátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou. 16 A ti, kteøíž v nenávisti mají Hospodina, úlisnì by se jim poddávati musili, i byl by èas jejich až na vìky. 17 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.