1 Žalm Davidùv. K tobìꜜ, Hospodine, duše své pozdvihuji. 2 Bože mùj, v tobìꜜ nadìji skládám, nechꜜ nejsem zahanben, aby se neradovali nepøátelé moji nade mnou. 3 A takꜜ i všickni, kteøíž na tì oèekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteøíž se pøevrácenì mají bez pøíèiny. 4 Cesty své, Hospodine, uveï mi v známost, a stezkám svým vyuè mne. 5 Dejž, aꜜ chodím v pravdì tvé, a pouèuj mne; nebo ty jsi Bùh spasitel mùj, na tebeꜜ oèekávám dne každého. 6 Rozpomeò se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od vìkù. 7 Høíchù mladosti mé a pøestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamìtliv buï na mne pro dobrotu svou, Hospodine. 8 Dobrý a pøímý jest Hospodin, a protož vyuèuje høíšníky cestì své. 9 Pùsobí to, aby tiší chodili v soudu, a vyuèuje tiché cestì své. 10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda tìm, kteøíž ostøíhají smlouvy jeho a svìdectví jeho. 11 Pro jméno své, Hospodine, odpusꜜ nepravost mou, neboꜜ jest veliká. 12 Který jest èlovìk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyuèuje, kterou by cestu vyvoliti mìl? 13 Duše jeho v dobrém pøebývati bude, a símì jeho dìdiènì obdrží zemi. 14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest tìm, kteøíž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou. 15 Oèi mé vždycky patøí k Hospodinu, on zajisté z leèi vyvodí nohy mé. 16 Popatøiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboꜜ jsem opuštìný a strápený. 17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveï mne. 18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusꜜ všecky høíchy mé. 19 Viz nepøátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne. 20 Ostøíhej duše mé, a vytrhni mne, aꜜ nejsem zahanben, neboꜜ v tebe doufám. 21 Sprostnost a upøímnost nechaꜜ mne ostøíhají, nebo na tì oèekávám. 22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.