1 Tedy stalo se mìsíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále, když víno stálo pøed ním, že vzav víno, podal jsem ho králi. Nebýval jsem pak smuten pøed ním. 2 Proèež mi øekl král: Proè oblíèej tvùj smutný jest, ponìvadž nestùnìš? Jiného není, než sevøení srdce. Proèež ulekl jsem se velmi velice. 3 A øekl jsem králi: Král na vìky buï živ. Kterak nemá býti smutný oblíèej mùj, když mìsto to, kdež jsou hrobové otcù mých, zpuštìno jest, a brány jeho ohnìm zkaženy? 4 Opìt mi øekl král: Èeho žádáš? Mezi tím modlil jsem se Bohu nebeskému. 5 Potom øekl jsem králi: Zdá-liꜜ se za dobré králi, a jestliže má lásku služebník tvùj u tebe, žádám, abys mne poslal do Judstva, do mìsta, kdež jsou hrobové otcù mých, abych je zase vystavìl. 6 Ještì mi øekl král (královna pak sedìla podlé nìho): Dlouho-li budeš na té cestì, a kdy se zas navrátíš? I líbilo se to králi, a propustil mne, hned jakž jsem mu oznámil jistý èas. 7 Zatím øekl jsem králi: Vidí-li se za dobré králi, nechꜜ mi dadí listy k vývodám za øekou, aby mne provedli, až bych pøišel do Judstva, 8 Tolikéž psání k Azafovi, vládaøi lesu královského, aby mi dal døíví na trámy, k branám paláce, pøi domì Božím, a ke zdem mìstským, a k domu, do nìhož bych vjíti mohl. I dal mi král vedlé štìdré ruky Boha mého ke mnì. 9 Tedy pøišed k vývodám za øekou, dal jsem jim psání královské. Poslal pak byl se mnou král hejtmany vojska a jezdce. 10 To když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, velmi je to mrzelo, že pøišel èlovìk, kterýž by obmýšlel dobré synù Izraelských. 11 A tak pøišed do Jeruzaléma, pobyl jsem tam za tøi dni. 12 V noci pak vstal jsem, a kolikosi mužù se mnou, a neoznámil jsem žádnému, co mi dal Bùh mùj v srdce, abych èinil v Jeruzalémì, aniž jsem mìl hovada jakého s sebou, kromì hovádka, na nìmž jsem jel. 13 I vyjel jsem branou pøi údolí v noci k studnici drakové a k bránì hnojné, a ohledoval jsem zdí Jeruzalémských, kteréž byly poboøené, a bran jeho zkažených ohnìm. 14 Odtud jsem jel k bránì studnièné, a k rybníku královskému, kdež nebylo brodu hovádku, na nìmž jsem jel, aby pøejíti mohlo. 15 Proèež bral jsem se zhùru podlé potoka v noci, a ohledoval jsem zdi. Odkudž vraceje se, vjel jsem branou pøi údolí, a tak jsem se navrátil. 16 Ale knížata nic nevìdìli, kam jsem jezdil, a co jsem èinil; nebo jsem Židùm, ani knìžím, ani pøednìjším, ani knížatùm, ani jiným úøedníkùm až do té chvíle neoznámil. 17 Protož øekl jsem jim: Vy vidíte, v jakém jsme zlém, a Jeruzalém zpuštìný, a brány jeho ohnìm zkaženy. Poïtež, a stavìjme zed Jeruzalémskou, abychom nebyli více v pohanìní. 18 A když jsem jim oznámil, že pomoc Boha mého jest se mnou, ano i slova králova, kteráž ke mnì mluvil, teprv øekli: Pøièiòmež se a stavìjme. I posilnili rukou svých k dobrému. 19 Což když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, a Gesem Arabský, posmívali se, a utrhali nám, pravíce: Což to dìláte? Co se králi protivíte? 20 Jimž odpovídaje, øekl jsem: Bùh nebeský, tenꜜ nám dá prospìch, a my služebníci jeho pøièiníce se, stavìti budeme, vy pak nemáte žádného dílu, ani práva, ani památky v Jeruzalémì.