1 Pøibližoval se pak svátek pøesnic, jenž slove velikanoc. 2 I hledali pøední knìží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. 3 Tedy ïábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z poètu dvanácti. 4 A on odšed, mluvil s pøedními knìžími, a s úøedníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. 5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6 A on také jim pøiøekl. I hledal pøíhodného èasu, aby ho jim zradil bez zástupu. 7 Tedy pøišel den pøesnic, v kterémžto zabit mìl býti beránek. 8 I poslal Ježíš Petra a Jana, øka: Jdouce, pøipravte nám beránka, abychom jedli. 9 A oni øekli mu: Kde chceš, aꜜ pøipravíme? 10 On pak øekl k nim: Aj, když vcházeti budete do mìsta, potkáꜜ vás èlovìk, dèbán vody nesa. Jdìtež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11 A díte hospodáøi toho domu: Vzkazuje tobì Mistr: Kde jest síò, kdežto budu jísti beránka s uèedlníky svými? 12 A onꜜ vám ukáže veèeøadlo veliké podlážené. Tam pøipravte. 13 I odšedše, nalezli, jakž jim povìdìl, a pøipravili beránka. 14 A když pøišel èas veèeøe, posadil se za stùl, a dvanácte apoštolù s ním. 15 I øekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpìl. 16 Nebo pravímꜜ vám, žeꜜ ho již více nebudu jísti, ažꜜ se naplní v království Božím. 17 A vzav kalich, a díky èiniv, øekl: Vezmìte jej a dìlte mezi sebou. 18 Neboꜜ pravím vám, žeꜜ nebudu píti z plodu vinného koøene, ažꜜ království Boží pøijde. 19 A vzav chléb, díky èiniv, lámal a dal jim, øka: To jest tìlo mé, kteréž se za vás dává. To èiòte na mou památku. 20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po veèeøi, øka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. 22 A Syn zajisté èlovìka jde, tak jakž jest uloženo o nìm, ale bìda èlovìku tomu, kterýž ho zrazuje. 23 Tedy oni poèali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to mìl uèiniti. 24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti vìtší. 25 On pak øekl jim: Králové národù panují nad nimi, a kteøíž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož vìtší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vùdce jest, budiž jako sloužící. 27 Nebo kdo vìtší jest, ten-li, kterýž sedí, èili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28 Vy pak jste ti, kteøíž jste v mých pokušeních se mnou zùstali. 29 A jáꜜ vám zpùsobuji, jakož mi zpùsobil Otec mùj, království, 30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a sedìli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31 I øekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tøíbil jako pšenici. 32 Ale jáꜜ jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty nìkdy obrátì se, potvrzuj bratøí svých. 33 A on øekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláøe i na smrt jíti. 34 On pak dí: Pravím tobì, Petøe, nezazpíváꜜ dnes kohout, až prve tøikrát zapøíš, že neznáš mne. 35 I øekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v èem nedostatek mìli? A oni øekli: V nièemž. 36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobì meè. 37 Nebo pravím vám, že se ještì to musí naplniti na mnì, což psáno: A s nešlechetnými poèten jest. Nebo ty vìci, kteréž psány jsou o mnì, konec berou. 38 Oni pak øekli: Pane, aj, dva meèe teï. A on øekl jim: Dostiꜜ jest. 39 A vyšed podle obyèeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i uèedlníci jeho. 40 A když pøišel na místo, øekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42 Øka: Otèe, chceš-li, pøenes kalich tento ode mne, ale však ne má vùle, ale tvá staò se. 43 I ukázal se jemu andìl s nebe, posiluje ho. 44 A jsa v boji, horlivìji se modlil. I uèinìn jest pot jeho jako krùpì krve tekoucí na zemi. 45 A vstav od modlitby, a pøišed k uèedlníkùm, nalezl je, ani spí zámutkem. 46 I øekl jim: Co spíte? Vstaòte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47 A když on ještì mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napøed, a pøiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48 Ježíš pak øekl jemu: Jidáši, políbením Syna èlovìka zrazuješ? 49 A vidouce ti, kteøíž pøi nìm byli, k èemu se chýlí, øekli jemu: Pane, budeme-liž bíti meèem? 50 I udeøil jeden z nich služebníka nejvyššího knìze, a uꜜal ucho jeho pravé. 51 A Ježíš odpovìdìv, øekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. 52 I dí Ježíš tìm, kteøíž pøišli k nìmu, pøedním knìžím a úøedníkùm chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meèi a s kyjmi? 53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámì, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoꜜ jest ta vaše hodina a moc temnosti. 54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího knìze. Petr pak šel za ním zdaleka. 55 A když zanítili oheò uprostøed sínì a posadili se vùkol, sedl Petr mezi nì. 56 A uzøevši ho jedna dìveèka, an sedí u ohnì, a pilnì naò pohledìvši, øekla: I tento byl s ním. 57 A on zapøel ho, øka: Ženo, neznám ho. 58 A po malé chvíli jiný, vida jej, øekl: I ty z nich jsi. Petr pak øekl: Ó èlovìèe, nejsem. 59 A potom asi po jedné hodinì jiný potvrzoval, øka: V pravdì i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. 60 I øekl Petr: Èlovìèe, nevím, co pravíš. A hned, když on ještì mluvil, kohout zazpíval. 61 I obrátiv se Pán, pohledìl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Pánì, kterak jemu byl øekl: Že prve než kohout zazpívá, tøikrát mne zapøíš. 62 I vyšed ven Petr, plakal hoøce. 63 Muži pak ti, kteøíž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64 A zakrývajíce ho, bili jej v tváø, a tázali se ho, økouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeøil? 65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti nìmu. 66 A když byl den, sešli se starší lidu a pøední knìží a zákoníci, a vedli ho do rady své, 67 Økouce: Jsi-li ty Kristus? Povìz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvìøíte. 68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. 69 Ale od této chvíle Syn èlovìka sedne na pravici moci Boží. 70 I øekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak øekl jim: Vy pravíte, že já jsem. 71 A oni øekli: Což ještì potøebujeme svìdectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.