1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, øka: 2 Synùm také Izraelským díš: Kdo by koli z synù Izraelských a z pøíchozích, kteøíž by byli pohostinu v Izraeli, dal z semene svého modle Moloch, smrtí umøe. Lid zemì té kamením jej uhází. 3 Nebo já postavím tváø svou proti takovému, a vyhladím ho z prostøedku lidu jeho, proto že z semene svého dal modle Moloch, a tak zprznil svatyni mou, a poškvrnil jména svatosti mé. 4 Jestliže by pak lid zemì té všelijak pøehlídal to na èlovìku tom, kterýž by dal z semene svého modle Moloch, a nezahubil by ho: 5 Tedy já postavím tváø svou proti muži tomu a proti èeledi jeho, a vyhladím ho i všecky, kteøíž smilníce, odcházeli po nìm, aby smilnili, následujíce Molocha, z prostøedku lidu jeho. 6 Duše, kteráž by se obrátila k hadaèùm a vìšꜜcùm, aby smilnila, postupujíc po nich: postavím tváø svou proti duši té, a vyhladím ji z prostøedku lidu jejího. 7 A protož posvìꜜte se a buïte svatí, nebo já jsem Hospodin Bùh váš. 8 A ostøíhejte ustanovení mých, a èiòte je: Já jsem Hospodin posvìtitel váš. 9 Kdož by koli zloøeèil otci svému neb matce své, smrtí umøe. Otci svému a matce své zloøeèil, krev jeho bude na nìm. 10 Muž, pak, kterýž by se cizoložství dopustil s ženou nìèí, že zcizoložil s ženou bližního svého, smrtí umøe cizoložník ten i cizoložnice. 11 A kdož by koli obcoval s ženou otce svého, hanbu otce svého odkryl. Smrtí umrou oba dva, krev jejich bude na nì. 12 Kdož by pak obcoval s nevìstou svou, smrtí umrou oba dva. Mrzkosti se dopustili, krev jejich bude na nì. 13 A kdož by se scházel s pohlavím mužským jako s ženou, ohavnost uèinili oba dva. Smrtí umrou, krev jejich bude na nì. 14 A kdož by vzal ženu a matku její nešlechetnost jest. Ohnìm spálí i jej i je, aby nebylo nešlechetností u prostøed vás. 15 Kdož by pak obcoval s hovadem, smrtí umøe, a hovado zabijete. 16 Tolikéž žena, kteráž by pøistoupila k nìkterému hovadu, aby obcovala s ním, zabiješ ji i to hovado. Smrtí umrou, krev jejich bude na nì. 17 Kdož by koli vezma sestru svou, dceru otce svého, aneb dceru matky své, vidìl by hanbu její, a ona také vidìla by hanbu jeho, mrzkost jest. Protož vyhlazeni budou pøed oèima synù lidu svého; nebo hanbu sestry své odkryl, nepravost svou ponese. 18 A kdož by koli spal s ženou v její nemoci a obnažil by hanbu její, a tok její by odkryl, i ona ukázala by krvotok svùj: vyhlazeni budou oba z prostøedku lidu svého. 19 Hanby sestry matky své a sestry otce svého neodkryješ. Nebo kdož by to uèinil, krevní pøítelkyni svou by obnažil; protož nepravost svou ponesou. 20 Kdož by pak spal s ženou strýce svého, hanbu strýce svého odkryl. Ponesou høích svùj, bez dìtí zemrou. 21 Tolikéž kdož by vzal manželku bratra svého, mrzkost jest. Hanbu bratra svého obnažil, protož bez dìtí budou. 22 Ostøíhejtež tedy všech ustanovení mých a všech soudù mých, a èiòte je, aby nevyvrátila vás zemì, do níž já uvozuji vás, abyste v ní bydlili. 23 Aniž choïte v ustanoveních národu toho, kterýž já vyvrhu od tváøi vaší; nebo všecky ty vìci èinili, a mìl jsem je v ošklivosti. 24 Vám jsem pak øekl: Vládnouti budete zemí jejich, a já dám ji vám, abyste ji dìdiènì obdrželi, zemi tekoucí mlékem a strdí. Já jsem Hospodin Bùh váš, kterýž jsem vás oddìlil od jiných národù. 25 Protož vy mìjte rozdíl mezi hovadem èistým a neèistým, a mezi ptákem èistým a neèistým, a nepoškvròujte duší svých hovady a ptactvem, a tím vším, což se plazí po zemi, kteréž jsem já vám oddìlil, abyste je mìli za neèisté. 26 Ale budete mi svatí; nebo svatý jsem já Hospodin, a oddìlil jsem vás od jiných národù, abyste byli moji. 27 Muž pak neb žena, kteøíž by mìli ducha èarodìjného a vìštího, smrtí umrou. Kamením uházejí je, krev jejich bude na nì.