1 Proè by od Všemohoucího nemìli býti skryti èasové, a ti, kteøíž jej znají, nemìli nevidìti dnù jeho? 2 Bezbožníꜜ nyní mezníky pøenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou. 3 Osla sirotkù zajímají, v zástavì berou vola od vdovy. 4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vùbec skrývati chudí na svìtì. 5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno pøivstávajíce k loupeži; poušꜜ jest chléb jejich i dìtí jejich. 6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají. 7 Nahé pøivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se èím pøiodíti na zimì. 8 A pøívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se pøivinouti musejí. 9 Loupí sirotky, kteøíž jsou pøi prsích, a od chudého základ berou. 10 Nahého opouštìjí, že musí choditi bez odìvu, a ti, kteøíž snášejí snopy, v hladu zùstávati. 11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlaèují, a presy tlaèí, žíznìjí. 12 Lidé v mìstech lkají, a duše zranìných volají, Bùh pak pøítrže tomu neèiní. 13 Oniꜜ jsou ti, kteøíž odporují svìtlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho. 14 Na úsvitì povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zlodìj. 15 Tolikéž oko cizoložníka šetøí soumraku, øíkaje: Nespatøíꜜ mne žádný, a tváø zakrývá. 16 Podkopávají potmì i domy, kteréž sobì ve dne znamenali; nebo nenávidí svìtla. 17 Ale hned v jitøe pøichází na nì stín smrti; když jeden druhého poznati mùže, strachu stínu smrti okoušejí. 18 Lehcí jsou na svrchku vody, zloøeèené jest jmìní jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou. 19 Jako sucho a horko uchvacuje vody snìžné, tak hrob ty, jenž høešili. 20 Zapomíná se na nìj život matky, sladne èervùm, nebývá více pøipomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom. 21 Pøipojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdovì dobøe neèiní. 22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svùj. 23 Dává jemu, na èemž by bezpeènì spolehnouti mohl, však oèi jeho šetøí cest jejich. 24 Bývají zvýšeni ponìkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vyplénìni, a jako vrškové klasù stínáni bývají. 25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí øeè mou?