1 Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi po druhé, když ještì zavøín byl v síni stráže, økoucí: 2 Takto praví Hospodin, kterýž uèiní to, Hospodin, kterýž sformuje to, potvrdí toho, Hospodin jméno jeho: 3 Volej ke mnì, a ohlásímꜜ se, a oznámímꜜ vìci veliké a tajné, o nichž nevíš. 4 Nebo takto praví Hospodin, Bùh Izraelský, o domích mìsta tohoto, a o domích králù Judských, kteøíž zkaženi býti mají berany váleènými a meèem: 5 Potáhnouꜜ k boji proti Kaldejským, ale aby naplnili tyto domy mrtvými tìly lidskými, kteréž zbiji v hnìvì svém a v prchlivosti své, pro jejichž všelikou nešlechetnost skryl jsem tváø svou od mìsta tohoto. 6 Aj, já zopravuji je a vzdìlám, a uzdravím obyvatele, a zjevím jim hojnost pokoje, a to stálého. 7 Nebo pøivedu zase zajaté Judské a zajaté Izraelské, a vzdìlám je jako prvé, 8 A oèistím je od všeliké nepravosti jejich, kterouž høešili proti mnì, a odpustím všecky nepravosti jejich, kterýmiž høešili proti mnì, a jimiž zpronevìøovali se mnì. 9 A toꜜ mi bude k jménu, k radosti, k chvále, a k zvelebení mezi všemi národy zemì, kteøíž uslyší o všem tom dobrém, kteréž já jim uèiním, a dìsíce se, tøásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím, kterýž já jim zpùsobím. 10 Takto praví Hospodin: Na tomto místì, o kterémž vy øíkáte: Poplénìno jest, tak že není ani èlovìka ani žádného hovada v mìstech Judských a na ulicích Jeruzalémských zpustlých, tak že není žádného èlovìka, ani žádného obyvatele, ani žádného hovada, 11 Ještìꜜ bude slýchán hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevìsty, hlas økoucích: Oslavujte Hospodina zástupù, nebo dobrý jest Hospodin, nebo na vìky milosrdenství jeho, a obìtujících díkèinìní v domì Hospodinovì, když zase pøivedu zajaté zemì této jako na poèátku, praví Hospodin. 12 Takto praví Hospodin zástupù: Na místì tomto poplénìném, tak že není žádného èlovìka ani hovada, i ve všech mìstech jeho bude ještì obydlé pastýøù, kdež by chovali stáda. 13 V mìstech pøi horách, v mìstech na rovinách a v mìstech v stranì polední, tolikéž v zemi Beniaminovì a vùkol Jeruzaléma, i v mìstech Judských, ještì procházívati budou stáda skrze ruce poèítajícího, praví Hospodin. 14 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vykonám slovo to výborné, kteréž jsem mluvil o domu Izraelovu a o domu Judovu. 15 V tìch dnech a za èasu toho zpùsobím to, aby zrostl Davidovi výstøelek spravedlivý, kterýž konati bude soud a spravedlnost na zemi. 16 V tìch dnech spasen bude Juda, a Jeruzalém bydliti bude bezpeènì, a toꜜ jest, což jemu pøivolá Hospodin, spravedlnost naše. 17 Nebo takto praví Hospodin: Nebudeꜜ vyplénìn muž z rodu Davidova, ješto by nesedìl na stolici domu Judského. 18 Z knìží také Levítských nebude vyplénìn muž od tváøi mé, ješto by neobìtoval zápalu, a zapaloval suchou obìt, a obìtoval obìt po všecky dny. 19 Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, økoucí: 20 Takto praví Hospodin: Jestliže budete moci zrušiti smlouvu mou se dnem, a smlouvu mou s nocí, aby nebývalo dne ani noci èasem svým: 21 Takéꜜ smlouva má zrušena bude s Davidem služebníkem mým, aby nemìl syna, kterýž by kraloval na stolici jeho, a s Levítskými knìžími, aby nebyli služebníky mými. 22 A jakož nemùže seèteno býti vojsko nebeské, ani zmìøen býti písek moøský, tak rozmnožím símì Davida služebníka svého, a Levítù mnì pøisluhujících. 23 Opìt stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, økoucí: 24 Což nesoudíš, co lid tento mluví, øíkaje: Že dvojí èeled, kterouž byl vyvolil Hospodin, již ji zavrhl, a lidem mým že pohrdají, jako by nebyl více národem pøed oblíèejem jejich. 25 Takto praví Hospodin: Nebude-liꜜ smlouva má se dnem a nocí, a ustanovení nebes i zemì zdržáno, 26 Také símì Jákobovo a Davida služebníka svého zavrhu, abych nebral z semene jeho tìch, kteøíž by panovati mìli nad semenem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, když zase pøivedu zajaté jejich, a smiluji se nad nimi.