1 Bìda tobì, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevìrnì dìláš, ješto tobì neèinili nevìrnì. Když pøestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když pøestaneš nevìrnì èiniti, nevìrnìꜜ èiniti budou. 2 Hospodine, uèiò nám milost, na tebeꜜ oèekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v èas ssoužení. 3 Pøed zvukem hømotu rozprchnou se národové, pøed vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané. 4 A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako pøipadají kobylky, tak pøipadnou na ni. 5 Vyvýšíꜜ se Hospodin, nebo na výsosti pøebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností. 6 I bude upevnìním èasù tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umìní, a bázeò Hospodinova poklad tvùj. 7 Aj, rekové jejich naøíkali vnì, jednatelé pokoje hoøce plakali. 8 Zpustly silnice, pøestali choditi cestou; zrušil pøímìøí, nevážil sobì mìst, za nic položil sobì èlovìka. 9 Kvílila a zemdlela zemì, stydìti se musil Libán a usvadl; Sáron uèinìn jako poušꜜ, Bázan pak a Karmel oklácen. 10 Jižꜜ povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu. 11 Poènouce slámu, porodíte strništì; oheò dýchání vašeho sžíøe vás. 12 I budou národové vypálené vápno, trní podꜜaté, ohnìm spáleni budou. 13 Slyšte dalecí, co jsem uèinil, a poznejte blízcí sílu mou. 14 Zdìsili se na Sionu høíšníci, podjala hrùza pokrytce, økoucí: Kdož by z nás mohl ostáti pøed ohnìm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti pøed plamenem vìèným? 15 Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé vìci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otøásá ruce své, aby darù nepøijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždì, a zavírá oèi své, aby se na zlé nedíval: 16 Ten na vysokých místech pøebývati bude, hradové na skalách útoèištì jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou. 17 Krále v okrase jeho uzøí oèi tvé, spatøí i zemi dalekou. 18 Srdce tvé pøemyšlovati bude o strachu, øka: Kdež jest písaø, kde výbìrèí, kde spisovatel velikých domù? 19 Lidu ukrutného neuhledáš, lidu hluboké øeèi, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozumìl. 20 Patø na Sion, mìsto slavností našich, oèi tvé nechaꜜ hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude pøenešen, kolíkové jeho na vìky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá; 21 Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místì tom øekami tokù širokých, po nìmž nepùjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po nìm pøecházeti bude. 22 Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onꜜ spasí nás. 23 Oslábliꜜ jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anꜜ již rozdìlena bude koøist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají koøist. 24 Aniž dí kdo z obyvatelù: Nemocen jsem. Lid osedlý v nìm zproštìn bude nepravosti.