1 Nebo byl øekl Hospodin Abramovi: Vyjdi z zemì své a z pøíbuznosti své, i z domu otce svého do zemì, kterouž ukáži tobì. 2 A uèiním tì v národ veliký, a požehnám tobì, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání. 3 Požehnám také dobroøeèícím tobì, a zloøeèícím tobì zloøeèiti budu; ano požehnány budou v tobì všecky èeledi zemì. 4 I vyšel Abram, tak jakž mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pìti letech, když vyšel z Cháran.) 5 A vzal Abram Sarai manželku svou, a Lota syna bratra svého, a všecko zboží své, kteréhož nabyli, i duše, kterýchž dosáhli v Cháran. A vyšedše, brali se do zemì Kananejské, až i pøišli do ní. 6 I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem, to jest až k rovinì More. A tehdáž Kananejští byli v zemi. 7 I ukázal se Hospodin Abramovi a øekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy vzdìlal tu oltáø Hospodinu, kterýž se byl ukázal jemu. 8 A odtud podal se k hoøe, kteráž leží na východ od Bethel, kdežto rozbil stan svùj, tak že mu Bethel byl na západ, Hai pak na východ; i vzdìlal tam oltáø Hospodinu, a vzýval jméno Hospodinovo. 9 Potom hnul se Abram dále, a odebral se odtud ku poledni. 10 Byl pak hlad v té zemi; protož sstoupil Abram do Egypta, aby tam byl pohostinu; nebo veliký byl hlad v té zemi. 11 I stalo se, že když pøicházel blízko k Egyptu, øekl k Sarai manželce své: Aj, nyní znám, že jsi žena krásné tváøi. 12 A stane se, že když tì uzøí Egyptští, øeknou: To jest manželka jeho; i zabijí mne, tebe pak živé nechají. 13 Prav medle, že jsi sestra má, aby mi dobøe bylo pøíèinou tvou, a živa zùstala duše má pro tebe. 14 I stalo se, když všel Abram do Egypta, vidìli Egyptští ženu, že krásná byla náramnì. 15 A vidouce ji knížata Faraonova, schválili ji pøed ním; i vzata jest žena do domu Faraonova. 16 Kterýžto i Abramovi dobøe uèinil pro ni; a mìl ovce a voly a osly, i služebníky a dìvky, též oslice a velbloudy. 17 Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými, i dùm jeho, pro Sarai manželku Abramovu. 18 Protož povolal Farao Abrama a øekl: Cos mi to uèinil? Proèežs mi neoznámil, že ona manželka tvá jest? 19 Proè jsi øekl: Sestra má jest? A vzal jsem ji sobì za ženu. Protož nyní, teï máš manželku svou, vezmi a jdi. 20 I poruèil o nìm Farao mužùm, a propustili ho, i manželku jeho i všecko, což mìl.