1 Potom zavolal hlasem velikým, tak že jsem slyšel, øka: Pøistupte hejtmané k tomuto mìstu, a jeden každý s zbrojí svou hubící v ruce své. 2 A aj, šest mužù pøišlo cestou k bránì hoøejší, kteráž patøí na pùlnoci, maje každý zbroj svou rozrážející v ruce své. Muž pak jeden byl u prostøed nich, odìný rouchem lnìným, a kalamáø písaøský pøi bedrách jeho; a pøišedše, stáli u oltáøe mìdìného. 3 Sláva pak Boha Izraelského sstoupila byla s cherubína, na kterémž byla, k prahu domu, a zvolala na muže toho odìného rouchem lnìným, pøi jehož bedrách byl kalamáø písaøský. 4 I øekl jemu Hospodin: Pøejdi prostøedkem mìsta, prostøedkem Jeruzaléma, a znamenej znamením na èelích muže ty, kteøíž vzdychají a naøíkají nade všemi ohavnostmi dìjícími se u prostøed nìho. 5 Onìmno pak øekl tak, že jsem slyšel: Projdìte skrze mìsto za ním, a bíte; neodpouštìjž oko vaše, aniž se slitovávejte. 6 Starce, mládence i pannu, malièké i ženy mordujte do vyhubení, ale ke všelikému muži, na nìmž by bylo znamení, nepøistupujte, a od svatynì mé poènìte. Takž zaèali od mužù tìch starších, kteøíž byli pøed chrámem. 7 (Nebo jim byl øekl: Poškvròte domu, a naplòte sínì zbitými. Jdìtež.) A vyšedše, bili v mìstì. 8 I stalo se, když je bili, a já pozùstal, že jsem padl na tváø svou, a zvolal jsem, øka: Ach, Panovníèe Hospodine, zdaliž zahubíš všecken ostatek Izraelský, vylévaje prchlivost svou na Jeruzalém? 9 I øekl mi: Nepravost domu Izraelského a Judského veliká jest velmi velice, a naplnìna jest zemì mordy, a mìsto plné jest pøevrácencù. Nebo øíkali: Opustil Hospodin zemi tuto, a Hospodin nikoli nevidí nás. 10 Protož já také cestu jejich na hlavu jejich obrátím; neodpustí oko mé, aniž se slituji. 11 A aj, muž odìný rouchem lnìným, pøi jehož bedrách byl kalamáø, oznámil to, øka: Uèinil jsem, jakž jsi mi rozkázal.