1 I svolal Mojžíš všecken lid Izraelský, a øekl jim: Slyš, Izraeli, ustanovení a soudy, kteréž já dnes mluvím v uši vaše; nauète se jim, a v skutku jich ostøíhejte. 2 Hospodin Bùh náš uèinil s námi smlouvu na Orébì. 3 Ne s otci našimi uèinil Hospodin tu smlouvu, ale s námi, kteøíž zde jsme nyní my všickni živí. 4 Tváøí v tváø mluvil Hospodin s vámi na té hoøe z prostøedku ohnì, 5 (Já jsem pak stál mezi Hospodinem a mezi vámi toho èasu, abych oznámil vám øeè Hospodinovu; nebo jste se báli ohnì, a nevstoupili jste na horu), øka: 6 Já jsem Hospodin Bùh tvùj, kterýž jsem tì vyvedl z zemì Egyptské z domu služby. 7 Nebudeš míti bohù jiných pøede mnou. 8 Neuèiníš sobì rytiny, ani jakého podobenství tìch vìcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani tìch, kteréž na zemi dole, ani tìch, kteréž jsou u vodách pod zemí. 9 Nebudeš se jim klanìti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bùh tvùj, Bùh silný, horlivý, navštìvující nepravost otcù na synech do tøetího i ètvrtého pokolení tìch, kteøíž nenávidí mne, 10 A èinící milosrdenství nad tisíci tìch, kteøíž mne milují, a ostøíhají pøikázaní mých. 11 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo, neboꜜ nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo. 12 Ostøíhej dne sobotního, abys jej svìtil, jakož pøikázal tobì Hospodin Bùh tvùj. 13 Šest dní pracovati budeš, a dìlati všeliké dílo své; 14 Ale dne sedmého odpoèinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dìlati žádného díla, ty i syn tvùj i dcera tvá, i služebník tvùj i dìvka tvá, vùl i osel tvùj i všeliké hovado tvé, i pøíchozí tvùj, kterýž jest v branách tvých, aby odpoèinul služebník tvùj a dìvka tvá jako i ty. 15 A pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské, a vyvedl tì Hospodin Bùh tvùj odtud v ruce silné, a v rameni vztaženém. Protož pøikázal tobì Hospodin Bùh tvùj, abys svìtil den sváteèní. 16 Cti otce svého i matku svou, jakož pøikázal tobì Hospodin Bùh tvùj, aby se prodleli dnové tvoji, a aby tobì dobøe bylo na zemi, kterouž Hospodin Bùh tvùj dá tobì. 17 Nezabiješ. 18 Nesesmilníš. 19 Nepokradeš. 20 Nepromluvíš proti bližnímu svému køivého svìdectví. 21 Nepožádáš manželky bližního svého, aniž požádáš domu bližního svého, pole jeho, neb služebníka jeho, aneb dìvky jeho, vola jeho neb osla jeho, aneb èehokoli z tìch vìcí, kteréž jsou bližního tvého. 22 Ta slova mluvil Hospodin ke všemu shromáždìní vašemu na hoøe z prostøedku ohnì, oblaku a mrákoty, hlasem velikým, a nepøidal nic více, a napsal je na dvou dskách kamenných, kteréž mnì dal. 23 Vy pak když jste uslyšeli hlas z prostøedku tmy, (nebo hora ohnìm hoøela), pøistoupili jste ke mnì všickni vùdcové pokolení vašich a starší vaši, 24 A øekli jste: Ej, ukázal nám Hospodin Bùh náš slávu svou a velikost svou, a slyšeli jsme hlas jeho z prostøedku ohnì; dnešního dne vidìli jsme, že Bùh mluvil s èlovìkem, a on živ zùstal. 25 Protož nyní proè máme zemøíti? Nebo sežral by nás oheò veliký tento; jestli více slyšeti budeme hlas Hospodina Boha našeho, zemøeme. 26 Nebo co jest všeliké tìlo, aby slyše hlas Boha živého mluvícího z prostøedku ohnì, jako my, mìlo živo býti? 27 Pøistup ty a slyš všecky vìci, kteréž mluviti bude Hospodin Bùh náš; potom ty mluviti budeš nám, což by koli øekl tobì Hospodin Bùh náš, a my slyšeti i èiniti budeme. 28 Uslyšev pak Hospodin hlas øeèí vašich, když jste mluvili ke mnì, øekl mi Hospodin: Slyšel jsem hlas øeèi lidu tohoto, kterouž mluvili tobì. Cožkoli mluvili, dobøeꜜ jsou mluvili. 29 Ó kdyby bylo jejich srdce takové, aby se báli mne a ostøíhali pøikázaní mých po všeliký èas, aby jim dobøe bylo i synùm jejich na vìky! 30 Jdi, rci jim: Navraꜜte se k stanùm vašim. 31 Ty pak stùj tuto pøi mnì, a oznámím tobì všecka pøikázaní, ustanovení i soudy, kterýmž je uèiti budeš, aby je èinili v zemi, kterouž já dávám jim, aby jí dìdiènì vládli. 32 Hleïtež tedy, abyste èinili, jakž pøikázal vám Hospodin Bùh váš; neuchylujte se na pravo ani na levo. 33 Po vší té cestì, kterouž vám pøikázal Hospodin Bùh váš, choditi budete, abyste živi byli, a dobøe bylo vám, a abyste prodlili dnù na zemi, kterouž dìdiènì obdržíte.