1 A když David sešel malièko s vrchu, aj Síba služebník Mifibozetùv vyšel proti nìmu se dvìma osly osedlanými, na nichž nesl dvì stì chlebù, a sto hroznù suchých, a sto hrud fíkù, a nádobu vína. 2 I øekl král Síbovi: K èemu jsou tyto vìci? Odpovìdìl Síba: Oslové pro èeled královskou k jízdì, chléb pak a fíky, aby jedli služebníci, a víno, aby se napil, kdož by ustal na poušti. 3 Opìt král øekl: Kdež jest pak syn pána tvého? Odpovìdìl Síba králi: Aj, zùstal v Jeruzalémì, nebo øekl: Dnes navrátí mi dùm Izraelský království otce mého. 4 Øekl ještì král Síbovi: Aj, tvéꜜ jsou všecky vìci, kteréž má Mifibozet. Jemuž øekl Síba s poklonou: Nechaꜜ vždycky tak nalézám milost pøed oèima tvýma, pane mùj králi. 5 Tedy bral se král David do Bahurim, a aj, vyšel odtud muž z èeledi domu Saulova, jehož jméno bylo Semei, syn Gerùv, kterýžto vždy jda, zloøeèil. 6 Ano i kamením házel na Davida, a na všecky služebníky krále Davida, aèkoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici jeho. 7 A takto mluvil Semei, když mu zloøeèil: Vyjdi, vyjdi, vražedlníèe a nešlechetníèe. 8 Obrátilꜜ jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova, na jehož jsi místì kraloval, a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého. A aj, již se vidíš v svém neštìstí, nebo jsi vražedlník. 9 I øekl Abizai syn Sarvie králi: I proè zloøeèí tento mrtvý pes pánu mému králi? Nechꜜ jdu medle a setnu mu hlavu. 10 Ale král øekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že zloøeèí? Ponìvadž Hospodin jemu rozkázal: Zloøeè Davidovi, i kdož by smìl øíci: Proè tak èiníš? 11 Øekl ještì David k Abizai i ke všechnìm služebníkùm svým: Aj, syn mùj, kterýž pošel z života mého, hledá bezživotí mého, èím více nyní tento syn Jemini? Nechte ho, aꜜ zloøeèí, nebo jemu rozkázal Hospodin. 12 Snad popatøí Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým za zloøeèenství jeho dnes. 13 A tak šel David a muži jeho cestou. Semei také šel po stráni hory naproti nìmu, a jda, zloøeèil a házel kamením proti nìmu a zmítal prachem. 14 I pøišel král a všecken lid, kterýž byl s ním, ustalý, a odpoèinul tu. 15 Absolon pak i všecken lid Izraelský pøišli do Jeruzaléma, a Achitofel s ním. 16 A když pøišel Chusai Architský, pøítel Davidùv k Absolonovi, øekl Chusai Absolonovi: Živ buï král, živ buï král. 17 Tedy øekl Absolon k Chusai: Toliž jest vdìènost tvá k pøíteli tvému? Proèež jsi nešel s pøítelem svým? 18 Odpovìdìl Chusai Absolonovi: Nikoli, ale kohož vyvolil Hospodin a lid tento i všickni muži Izraelští, toho budu a s tím zùstanu. 19 Pøesto komuž bych já sloužiti mìl? Zdali ne synu jeho? Jakož jsem sloužil otci tvému, tak sloužiti budu tobì. 20 Øekl pak Absolon Achitofelovi: Raïtež, co máme èiniti? 21 Odpovìdìl Achitofel Absolonovi: Vejdi k ženinám otce svého, kterýchž zanechal, aby hlídaly doma. I uslyší všecken Izrael, žes se zošklivil otci svému, a zsilí se ruce všech, kteøíž jsou s tebou. 22 A protož rozbili Absolonovi stan na paláci. I všel Absolon k ženinám otce svého pøed oèima všeho Izraele. 23 Rada pak Achitofelova, kterouž dával toho èasu, byla, jako by se kdo doptával na øeè Boží. Taková byla každá rada Achitofelova, jakož u Davida tak u Absolona.