1 I stalo se potom, že sobì najednal Absolon vozù a koní a padesáte mužù, kteøíž by bìhali pøed ním. 2 A vstávaje ráno Absolon, stával u cesty pøi bránì, a každého muže, kterýž, maje pøi, šel k králi pro rozsouzení, povolával Absolon, øíkaje: Z kterého jsi ty mìsta? A když mu odpovìdìl: Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvùj, 3 Øekl jemu Absolon: Hle, tvá pøe výborná jest a pravá, ale kdo by tì vyslyšel, není žádného u krále. 4 Øíkal také Absolon: Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této, aby ke mnì chodil každý, kdož by mìl nesnáz a pøi, a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti. 5 Ano i když nìkdo pøicházel, klanìje se jemu, vztáhl ruku svou, a uchopì ho, políbil jej. 6 Èiníval pak Absolon tím zpùsobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek pøicházel k králi; a tak obracel k sobì Absolon srdce mužù Izraelských. 7 Stalo se také po ètyøidcíti letech, že øekl Absolon k králi: Nechꜜ jdu, prosím, a splním slib svùj v Hebronu, který jsem uèinil Hospodinu. 8 Nebo byl uèinil slib služebník tvùj, když jsem bydlil v Gessur v Syrii, øka: Jestliže mne zase kdy pøivede Hospodin do Jeruzaléma, tedy službu jemu uèiním. 9 Jemuž øekl král: Jdi u pokoji. Kterýžto vstav, odšel do Hebronu. 10 I poslal Absolon špehéøe do všech pokolení Izraelských, aby øekli: Když uslyšíte zvuk trouby, rcete: Kralujeꜜ Absolon v Hebronu. 11 S Absolonem pak šlo dvì stì mužù z Jeruzaléma pozvaných, ale šli v upøímnosti své, aniž co o tom vìdìli. 12 Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského, rádce Davidova, aby pøišel z mìsta svého Gilo, když mìl obìtovati obìti. I stalo se spiknutí veliké, nebo lidu ustaviènì pøibývalo Absolonovi. 13 V tom pøišel posel k Davidovi, øka: Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi. 14 Tedy øekl David všechnìm služebníkùm svým, kteøíž byli s ním v Jeruzalémì: Vstaòte a utecme, sic jinak nemohli bychom ujíti tváøi Absolonovy. Pospìšte, aꜜ odejdeme, aby se neuspíšil, a nezastihl nás, a neuvalil na nás zlého a nepohubil mìsta ostrostí meèe. 15 I øekli služebníci královští králi: Což by koli zvolil pán náš král, teï jsme služebníci tvoji. 16 A tak vyšel král se vší svou èeledí pìšky; toliko zanechal král desíti ženin, aby doma hlídaly. 17 Když pak vyšel král a všecken lid pìšky, postavili se na jednom místì zdaleka. 18 I šli všickni služebníci pøi nìm; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští, i všickni Gittejští, šest set mužù, kteøíž pøišli pìšky z Gát, šli pøed králem. 19 Tedy øekl král k Ittai Gittejskému: Proè ty také jdeš s námi? Navraꜜ se a zùstaò pøi králi; nebo cizozemec jsi, kterýž se tudíž zase odbéøeš k místu svému. 20 Nedávnos pøišel, a již bych dnes tebou pohnouti mìl, abys s námi chodil? Jáꜜ zajisté pùjdu, kdež mi se nahodí. Navratiž se a zprovoï zase bratøí své, a budiž s tebou milosrdenství a pravda. 21 Odpovídaje pak Ittai králi, øekl: Živꜜ jest Hospodin a živꜜ jest pán mùj král, že na kterémkoli místì bude pán mùj král, buï mrtev aneb živ, tuꜜ bude i služebník tvùj. 22 I øekl David k Ittai: Podiž a pøejdi. I pøešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho, i všecky dítky, kteréž byly s ním. 23 Tedy plakala všecka zemì hlasem velikým, i všecken lid pøecházející. A tak pøešel král potok Cedron; i všecken lid pøešel proti cestì vedoucí na poušꜜ. 24 A aj, byl také Sádoch a všickni Levítové s ním, nesouce truhlu smlouvy Boží; i postavili truhlu Boží. Šel pak i Abiatar, a stál, dokudž všecken ten lid nepøešel z mìsta. 25 I øekl král Sádochovi: Dones zase truhlu Boží do mìsta. Jestližeꜜ najdu milost pøed oèima Hospodinovýma, pøivedeꜜ mne zase, a ukážeꜜ mi ji i pøíbytek svùj. 26 Pakliꜜ øekne takto: Nelíbíš mi se, aj, teï jsem, nechꜜ mi uèiní, což se mu dobrého vidí. 27 Øekl ještì král Sádochovi knìzi: Zdaliž ty nejsi vidoucí? Navratiž se do mìsta u pokoji, Achimaas pak syn tvùj, a Jonata syn Abiatarùv, dva synové vaši, budou s vámi. 28 Hle, já pobudu na rovinách pouštì, dokudž nepøijde poselství od vás, skrze nìž by mi oznámeno bylo. 29 A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma, a zùstali tam. 30 Ale David šel vzhùru k vrchu hory Olivetské, vstupuje a pláèe, maje pøikrytou hlavu svou; šel pak bos. Všecken také lid, kterýž byl s ním, pøikryl jeden každý hlavu svou, a šli, ustaviènì plaèíce. 31 Tedy povìdíno Davidovi, že Achitofel jest s tìmi, kteøíž se spikli s Absolonem. I øekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu. 32 I stalo se, jakž pøišel David na vrch hory, aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s ním Chusai Architský, maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou. 33 I øekl jemu David: Pùjdeš-li se mnou, budeš mi bøemenem. 34 Pakli se navrátíš do mìsta a díš k Absolonovi: Služebníkem tvým budu, ó králi, služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna, již pak budu služebníkem tvým, tedy zrušíš radu Achitofelovu. 35 Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar knìží. Protož cožkoli uslyšíš z domu králova, oznámíš Sádochovi a Abaitarovi knìžím. 36 Aj, tam s nimi jsou dva synové jejich, Achimaas Sádochùv a Jonata Abiatarùv, po nichž mi vzkážete, což byste koli uslyšeli. 37 Šel tedy Chusai, pøítel Davidùv do mìsta; Absolon také pøijel do Jeruzaléma.