1 Tedy øekl David: Jest-li ještì kdo pozùstalý z domu Saulova, abych jemu uèinil milosrdenství pro Jonatu? 2 Byl pak služebník domu Saulova, jehož jméno bylo Síba. I zavolali ho k Davidovi. I øekl král jemu: Ty-li jsi Síba? Odpovìdìl: Jsem služebník tvùj. 3 Øekl jemu král: Jest-liž ještì kdo z domu Saulova, abych jemu uèinil milosrdenství Boží? Odpovìdìl Síba králi: Ještì jest syn Jonatùv chromý na nohy. 4 I øekl jemu král: Kdež jest? Odpovìdìl Síba králi: Tam jest v domì Machiry, syna Amielova v Lodebar. 5 Protož poslav král David, vzal ho z domu Machiry, syna Amielova z Lodebar. 6 A když pøišel Mifibozet syn Jonaty, syna Saulova, k Davidovi, padl na tváø svou a poklonil se. I øekl David: Mifibozete. Kterýž odpovìdìl: Aj, služebník tvùj. 7 Øekl jemu David: Neboj se, nebo jistì uèiním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého, a navrátím tobì všecka pole Saule otce tvého, a ty jídati budeš za stolem mým vždycky. 8 Kterýž pokloniv se, øekl: Co jest služebník tvùj, že jsi se ohlédl na psa mrtvého, jakýž jsem já? 9 Zatím povolal král Síby, služebníka Saulova a øekl jemu: Cožkoli mìl Saul i všecka èeled jeho, to jsem dal synu pána tvého. 10 Budeš tedy jemu spravovati rolí, ty i synové tvoji i služebníci tvoji, a snášeti budeš, aby mìl syn pána tvého pokrm, kterýž by jedl, ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým. (Mìl pak Síba patnácte synù a dvadceti služebníkù.) 11 Odpovìdìl Síba králi: Vedlé všeho, jakž pøikázal pán mùj král služebníku svému, tak uèiní služebník tvùj, aèkoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synù královských. 12 Mìl také Mifibozet syna malého, jemuž jméno bylo Mícha; a všickni, kteøíž bydlili v domì Síbovì, byli za služebníky Mifibozetovi. 13 A tak Mifibozet zùstával v Jeruzalémì, proto že vždycky za stolem královským jídal; a byl kulhavý na obì noze.